80 let od Mnichova: Podpis dohody značně usnadnil naplňování Hitlerových světovládných plánů

Přijetí dohody vládou a prezidentem vyvolalo šok mezi československým obyvatelstvem, které v roce 1938 bylo už dvakrát mobilizováno na obranu státu (v květnu a v září). Prezident Edvard Beneš rozhodnutí obhajoval slovy: "Kdybychom nepřijali, udělali bychom čestnou válku. Ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn."

Dohoda, která vznikla bez účasti československých zástupců, byla zpočátku vydávána za akt zajišťující Evropě mír. Rozhodnutí britských a francouzských politiků (fašistická Itálie byla spojencem nacistického Německa) však podle hodnocení historiků bylo krátkozraké a de facto umožnilo pozdější vojenské úspěchy wehrmachtu při dobývání Evropy - Hitler totiž bez boje získal klíč k zemi, jejíž vojenský potenciál a vyspělý průmysl patřil ke špičkám tehdejšího světa.

Bezprostředním následkem mnichovského diktátu bylo nucené postoupení Sudet Německu a dalších československých území Polsku a Maďarsku. Dohoda začínala slovy: "Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly ... na odstoupení sudetoněmeckého území... Vyklizení začne 1. října... provede se do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli zařízení". Mnichov tak znamenal pro neněmecké obyvatele, kteří se nechtěli stát druhořadými občany německé říše, nutnost urychleného opuštění majetku a přesídlení do českého vnitrozemí. Na rozhodování a organizaci byla velice krátká doba - německá armáda překročila hranice 1. října. Většina sudetoněmeckých obyvatel ji vítala.

Republika přišla o 30 procent území s téměř 34 procenty obyvatelstva, tedy o 41.098 km2 a 4,879.000 obyvatel. Německem bylo obsazeno 28.680 km2, Maďarskem 11.830 km2 a Polskem 1086 km2. Pohraničí do konce roku 1938 opustilo více než 114.500 Čechů, 11.500 německých antifašistů, 7000 Židů a přibližně tisíc osob jiných národností. Pod svrchovanost Německa, Maďarska a Polska se dostalo asi 1,161.600 osob české, slovenské, případně ukrajinské národnosti.

Československo ztratilo rovněž 33 procent průmyslových závodů. Hitler bez boje získal pásmo pohraničních pevností, podle odborníků srovnatelné s pověstnou francouzskou Maginotovou linií, což v podstatě znamenalo ztrátu obranyschopnosti.

Nucenému odstoupení pohraničí předcházelo v Československu několikaleté působení separatistické Sudetoněmecké strany v čele s Konradem Henleinem, který se později stal ochotným nástrojem Adolfa Hitlera. Pro mezinárodní prosazení plánů na připojení Sudet k Německu byl rozhodující postoj Velké Británie. Její premiér Chamberlain, stoupenec tzv. politiky appeasementu, věřil v dohodu s Hitlerem, kterého měly uspokojit ústupky mocností. Jak později řekl, nepovažoval za nutné, aby se Británie vojensky angažovala v "nějakém sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme". Chamberlain se již 15. září 1938 dohodl s Hitlerem na odstoupení Sudet, Británii však na rozdíl od Francie nevázala s ČSR spojenecká smlouva.

Mnichovská dohoda ani nezachránila mír, ani nevedla k britsko-německé spolupráci, ani neuspokojila Hitlerovy požadavky a ani neuchránila zbytek ČSR před okupací. Navíc také neposloužila sudetským Němcům, kteří byli po válce z Československa vypovězeni.

Západní mocnosti později od mnichovské smlouvy odstoupily i díky atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který provedli členové výsadkářské skupiny Anthropoid 27. května 1942. Ten výrazně posílil pozici československé exilové vlády v Londýně.

Svůj podpis pod dohodou odvolala britská vláda již v srpnu 1942 s tím, že "Německo úmyslně zničilo ujednání o Československu z roku 1938". Téhož roku ji koncem září označila podpisem generála Charlese de Gaulla za neplatnou Francie, Itálie tak učinila v září 1944, kdy byl premiérem Ivanoe Bonomi. V roce 1950 se připojila i tehdejší NDR a jako poslední v roce 1973 západní Německo. Mnichovská dohoda byl označena za "nulitní" ve Smlouvě o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN, podepsané 11. prosince 1973 v Praze během návštěvy spolkového kancléře Willyho Brandta.

Témata:  historie,  II. světová válka,  EuroZprávy.cz