Na území dnešní Francie vznikl během války jeden koncentrační tábor. Ačkoliv ve srovnání s některými známějšími tábory byl malý, co do krutosti se jim vyrovnal. Vězni v něm byli nuceni k těžké práci, mučeni, podrobování medicínským experimentům i popravování. Svou smrt v Natzweileru našlo i nemálo členů britské SAS.
Natzweiler-Struthof byl jediný koncentrační tábor nacházející se na území dnešní Francie v Alsasku, jež tehdy náleželo do Třetí říše. Rozhodnutí o jeho zřízení vydal v roce 1941 Himmler. V rámci kategorizace koncentračních táborů patřil k těm nejbestiálnějším.
Vězni v něm byli využívání k tvrdé práci i k medicínským experimentům. Plynové komory v něm nechyběly. Nejčastěji zde končili političtí odpůrci a „asociálové“, ať už se jednalo o Židy, Romy či homosexuály. Co se týče národností, nejvíce mezi nimi byli zastoupeni Poláci, občané SSSR a Francouzi, byli zde však vězni pocházející ze zemí napříč Evropou, včetně Československa.
Za dobu existence tábora se v jeho vedení vystřídalo pět nacistických funkcionářů majících zkušenosti s vedením ostatních koncentračních táborů. Nechyběl mezi nimi ani Josef Kramer, který sloužil v Osvětimi, Dachau, Mauthausenu, Sachsenhausenu či v táboře Bergen-Belsen.
Podobně sem byli z ostatních koncentračních táborů převeleni i někteří významní příslušníci SS. Kromě nich zde pracovali i „vědci“ z nedaleké štrasburské university, jimž sloužil jako laboratoř a archiv židovských koster k prokázání méněcennosti židovské rasy.
Odhaduje se, že smrt v tomto táboře našlo 22 000 lidí, mezi kterými byly i ženy a děti. Nejmladšímu vězni bylo 11 let, naopak nejstaršímu 78. Průměrná délka přežití byla šest měsíců a úmrtnost zde dosahovala 40 %. Mezi vězněnými a mučenými byli též členové britské SAS.
Velká část z nich byla do Natzweileru deportována po nezdařené misi Loyton. Vinou špatného načasování a chybného zpravodajství přistáli výsadkáři SAS přímo do rukou německé obrněné jednotky. Přesto se mnoho z nich povedlo zachránit, a to zvláště díky pomoci obyvatel vesničky Moussey. Smrt v tomto táboře podle všeho našly i čtyři agentky britské SOE, z nichž jedna měla být upálena zaživa.
Po válce byla v rámci SAS vytvořena poměrně úspěšná speciální jednotka, která měla za úkol „lovit“ zločince z tohoto koncentračního tábora. Významným úspěchem bylo například dopadení příslušníka SS Petera Straubeho, jenž byl v Natzweileru odpovědným za vykonávání poprav a měl to být právě on, kdo strčil agentku Andrée Borrelovou zaživa do pece. Za své zločiny byl roku 1946 odsouzen k smrti oběšením, tedy způsobem, kterým sám nechal popravit spoustu vězňů.
Témata: II. světová válka, historie, koncentrační tábory
Související
9. května 2025 10:53
6. května 2025 17:34
3. května 2025 13:39
30. dubna 2025 17:50
8. května 2024 12:52
8. května 2023 21:27
