reklama

Popov se inspiroval u skotského lodního konstruktéra Johna Eldera, který navrhl postavit lodě s kruhovým trupem. Ty měly mít malý ponor, takže mohly operovat v mělkých pobřežních vodách. Zároveň měly mít lodě velký výtlak a mohly nést těžká námořní děla a silné pancéřování. Nevýhodou byla malá rychlost a špatné plavební vlastnosti. To se potvrdilo i během pokusů s modely, které Popov provedl. Car Alexandr II. však přesto konstrukci lodí schválil. Černé moře bylo prý klidnější moře a lodě měly především chránit Kerčský průliv a vstup do Azovského moře. Velkou rychlost a manévrovatelnost prý mohly postrádat.

Stavba první lodě pojmenované Novgorod začala v Petrohradě. Její části pak byly převezeny do Nikolajeva, kde byla v roce 1871 spuštěna na vodu. Novgorod měl průměr 30,8 metru, ponor 4,1 metru a výtlak 2231 tun. Loď pohánělo 8 sdružených parních strojů o výkonu 3360 koňských sil, které roztáčelo šest lodních šroubů. Rychlost lodi byla i přes slušný výkon strojů pouhých 6,5 uzle (12 kilometrů za hodinu). Zásoba uhlí byla jen 200 tun a maximální dosah lodě byl omezen na 890 kilometrů. To však mělo na jejich úkoly při obraně pobřeží stačit.    

Výzbroj byla na tehdejší dobu skutečně mohutná. Hlavní zbraní byly dva námořní kanóny ráže 280 milimetrů. Střelba byla velmi pomalá a loď dokázala vystřelit jen jednou za deset minut. Děla se dokázala otočit na lafetě o 180° za tři minuty. Loď měla na palubě i několik strojních pušek a menších kanonů. Pancéřování budí úctu i dnes. Trup obepínal pancíř o síle mezi 178 až 229 milimetry, stejně byla pancéřovaná barbeta, které ukrývala kanóny. Paluba měla 70 milimetrové pancéřování. Posádku tvořilo 150 mužů. Stavba lodi stála ruskou státní kasu 2 830 000 rublů. 

Dva roky po Novgorodu následoval větší Kyjev, který byl přejmenován na počest jeho tvůrce na Viceadmirála Popova. Ten měl průměr 38 metrů a ponor 5,8 metrů. Pohon zajištovalo 12 sdružených parních strojů s výkonem 4480 koňských sil. Rychlost lodi byl 8,5 uzle (15,7 kilometru v hodině) s dosahem 1000 kilometrů. Loď měla silnější výzbroj. Tu tvořily děla ráže 300 milimetrů a čtyři děla ráže 86 milimetrů. Pancéřování barbety a trupu zmohutnělo na plných 400 milimetrů. Posádku tvořilo 19 důstojníků a 187 řadových námořníků. Cena nabobtnala na 3 260 000 rublů.

Popovky, jak se začalo lodím přezdívat, byly do výzbroje zařazeny v roce 1874 a 1876. První zkušenosti s provozem lodí byly katastrofální.  Při střelbě z děl se ukázalo, že ložiště děl je příliš volné a děla se samovolně otáčela musela být znovu zaměřena. Daleko problematičtější byly plavební vlastnosti obou lodí. Kormidla obou lodí nereagovala a lodě musely být řízeny za pomoci změny výkonu šroubů. Díky nízké výšce se i nejmenší vlnky převalily přes palubu. Na širém moři a téměř klidném moři byla loď neovladatelná. Po nákladné rekonstrukci se sice plavební vlastnost lodi zlepšily, ale ne o moc.

Navíc posádky službu na Popovkách nenáviděly. Služba na tehdejších lodích nebyla lehká. Na horko, stíněné prostory, špína a kouř už byli námořníci zvyklí. Na Popovkách však navíc neustále docházelo k menším záplavám a loď sebou neustále kymácela. Později byly na obě lodě překládáni námořníci z trestu. Během rusko-turecká války v letech 1877-78 se jej námořnictvo neodvážilo nasadit do bole a lodě jako plavoucí baterie hlídaly Oděsu. V této roli se lodě osvědčily a ve službě vydržely překvapivě dlouho. V roce 1892 byly přeznačeny na pobřežní bitevní lodě a zakotveny v Nikolajevu. Z aktivní služby byly vyřazeny teprve v roce 1903 a definitivního sešrotování se dočkaly teprve v roce 1913.

Tím se ovšem historie kulatých lodí ještě neuzavřela. Poslední z nich se měla stát Livadia. Ta však měla jiný úkol. Měla se stát jachtou samotného cara. Byla postavena v Anglii a její trup už nebyl úplně kulatý a připomínal spíše kapku dlouhou 71,63 metru a 46, 64 metrů širokou. Loď byla přecpána nejmodernější technikou a luxusem. Loď měla například salonek ve stylu Ludvíka XIV nebo v krymsko-tatarském stylu, několik koupelen a byla osvětlena oblekovými lampami. Zajímavou podmínkou cara Alexandra II bylo, že zaplatí plnou cenu, pokud jachta dosáhne plné maximální rychlosti 15 uzlů.

To se také stalo a Britové za loď dostali plné 3 miliony rublů.  Opět se ukázaly problémy spjaty s konstrukcí trupu.  Na rozdíl od válečných lodí byl trup Livadie tenči a během zkoušek bok lodi prorazila v biskajském zálivu silnější vlna. Po nákladné opravě se roku 1881 jachta přesunula do Černého moře. V Rusku se však změnila situace. Na Alexandra II byl spáchán úspěšný atentát a vlády se ujal jeho syn Alexandr III.

Ten námořnictvo nijak nemiloval a Popov a jeho novinky upadli v nemilost. Při první a poslední plavbě Alexandra III na jachtě navíc panovalo bouřlivé počasí a pro cara s rodinou byla plavba hororovým zážitkem. Na palubu Livadie již car nikdy nevstoupil. Roku 1883 byla loď kompletně odstrojena, přejmenována na Opyt (v ruštině experiment nebo test) a stala se z ní plovoucí kasárna a sklad v Sevastoplu. V této úloze loď vydržela až do roku 1926.

Na projektech lodí s kulatým trupem pracovali i jiné mocnosti včetně Británie nebo Francie, ale po katastrofálních ruských zkušenostech projekty zastavily a rozestavěné trupy putovaly rovnou z loděnic do hutí.  Popovky patří nepochybně k největším kuriozitám námořní historie. To, co vypadalo na papíře jako dobrý nápad v praxi naprosto ztroskotal. Bylo to však v dobách pionýrských a postavit kruhový trup se silným pancéřováním byl skutečně na tehdejší dobu mistrovský kousek. Lodě s kulatým trupem tedy mají v námořní historii své místo.    

 

 

0 komentářů Napište svůj názor

reklama