Mexické sestry vedly pekelný veřejný dům. Vraždy v něm byly na denním pořádku!

Delfina, María de Jesús, María del Carmen a Maria Luisa "Eva" Gonzalez Valenzuela pocházely z vážené rodiny Torres Valenzuela. Otec Isidro Torres byl šéfem policie ve městě El Salto ve státě Jalisco a matka Bernardina Valenzuela byla považována za mimořádně zbožnou ženu. Doma však vládlo peklo. Otec byl tyran, který celou rodinu šikanoval, a matka, náboženská fanatička, jej v tom při výchově dcer podporovala a doplňovala.

Dcery se však začaly bouřit. Nejstarší Carmen jako teenagerka utekla se svým stejně starým milencem. Otec na ní vydal zatykač a nechal ji 14 měsíců ve vězení. Z toho se dostala teprve tehdy, když si vzala padesátiletého obchodníka. V tu dobu byl však již otec po uši v problémech. Při zatýkání údajně v sebeobraně zastřelil muže.  Problém byl v tom, že „útočník“ byl střelen do zad a vyklubal se z něj bohatý vlastník půdy. Isidro nečekal na reakci jeho příbuzných a z města uprchl.

Jeho příkladu brzy následoval i zbytek rodiny. Rodina se dokonce přejmenovala na Gonzáles Valenzuela. Sociální propad rodiny byl strmý. Z otce se stal žebrající uprchlík a dívky musely pracovat za nuzný plat jako přadleny. Domů do El Salta se rodina odvážila vrátit až v roce 1935. Rodiče brzy poté zemřeli. Zbylo po nich malé dědictví. Iniciativy se chopila Carmen, která si se svým tehdejším partnerem otevřela počestnou jídelnu. Bohužel její partner byl drobný podvodník a zloděj s přezdívkou „El Gato“ (kočka). Dívky ošidil a zmizel.

Nyní přišla řada na Delfinu. Ta opustila vody slušného podnikání a vrhla se na jinou formu výdělku. Otevřela si veřejný dům, který se skrýval pod fasádou hospody s přenocováním. A podnikání ji mnoho let skutečně skvěle fungovalo. Jednoho večera však v podniku došlo k pravé mexické bitce s několika mrtvými. Úřady poté celé zařízení uzavřely. Navíc roku 1948 zemřela nejstarší sestra Carmen.

Zbylé sestry se proto v roce 1954 rozhodly změnit místo působení. Přestěhovaly se do města Lagos de Moreno, kde otevřely na blízkém ranči „hotel“ pojmenovaný „Guadalajara v noci“. Delfina se rozhodla poněkud upravit své metody podnikání. V první řadě se rozhodla k rozsáhlé korupci. Starostovi, úředníkům, policistům a významným osobnostem města občas vedle obálky se všimným poslala do postele i svojí „zaměstnankyni“.

Nově se rozhodla změnit i svoje chování k děvčatům ve svém zařízení. Byl konec dobrovolné prostituce! Místo toho si Delfina najala muže, kteří pro ni začali buď lákat na práci pokojských, nebo přímo lovit a unášet děvčata mezi 12 a 15 roky věku. V čele lovců a bezpečnosti ranče stál bývalý kapitán armády Hermenegildo Zúñiga zvaný „Černý orel“. Na chodu ranče se podíleli vedle sester i další příbuzní.

Dívky, po odvlečení na ranč, nejdříve madam a její sestry svlékly a „ohodnotily“. Pokud shledaly, že má na sobě „příliš masa“, nechaly ji brutálně znásilnit. Mladičká děvčata se musela naučit provádět různé sexuální praktiky, aby prominentní klienti byli spokojeni. Vedle sester a jejich pochopů se na mučení a hlídání dívek podílelo i několik dalších prostitutek, které si tak získaly lepší zacházení.

Za „dobrodiní“, které se jim dostávalo, ubytování, oblečení a jídlo, které se skládalo z misky fazolí a pár tortill denně, děvčata platily svojí „prací“. Režim byl skutečně tvrdý. Pokud se některá nechovala uctivě k zákazníkům nebo dokonce vůči madam, na což stačilo jen to, aby na ní dívka neusmála či byla „vzpurná“, čekalo ji bití a polévání studenou vodou. Často madam na takovou výchovu odtáhla dívku za vlasy přes celý podnik do místnosti na to určené. Pokud dívka otěhotněla, byl jí amatérsky proveden potrat. Pokud tedy zákazníci netoužili po sexu s těhotnou. „Péči“ na ranči přežilo údajně jen jedno dítě, které si odkoupil jeden zákazník na „pokusy“.

Mnohé dívky na ranči onemocněly. Madam zkorumpovala lékaře, kteří jim vydávali falešné zdravotní osvědčení. Pokud ovšem byla dívka již přespříliš nemocná a bylo to na ní vidět, byl čas se ji zbavit. Stejný osud čekal i vzpurná děvčata nebo příliš stará pro vybranou klientelu. „Stará“ znamenalo mezi dvaceti a pětadvaceti lety.

Poté přišel čas pro dalšího spolupracovníka sester, Salvadora Estradu Bocanegra, s výmluvnou přezdívkou „El Verdugo“ tedy kat. Ten dívky nejdříve zavřel do místnosti a několik dnů je nechal o žízni a hladu.  Občas je pro svoji potěchu i surově zbil. Když byla dívka slabá a vyčerpaná, aby se mu nemohla bránit, tak je nejdříve mučil. Dívce často basebalovou pálkou rozmlátil obličej nebo ji pálil žehličkou. Poté ji umlátil hákem a pohřbil. Mnohé dívky ještě však při pohřbívání žily.  Pro zpestření některé z nich „El Verdugo“ i oběsil, shodil ze střechy ba i upálil.  Mezi jeho obětmi byli i klienti zařízení, kteří buď sestrám dlužili, nebo byli až příliš solventní.

Konec podnikání přinesl až roku 1964. To „Černý orel“ unesl na ranč mladinkou Catalinu Ortegovou. Ta brzy pochopila jak to ve městě, kde se politici s policisty, vojáky a místní smetánkou scházejí v jednom veřejném domě, chodí. Když se jí podařilo uprchnout, ani ji nenapadlo se obrátit na místní úřady, a výpověď učinila až ve svém rodném městě León ve státě Guanajuato. Teprve poté se rozjel rozsáhlý zátah, který vysvobodil ze spárů sester několik desítek mladých žen.

O případu rozsáhle referoval i bulvární tisk, který do celého příběhu přidal i mnoho výmyslů. Na ranči se tak měly pořádat zoofilní orgie a satanské rituály, a maso dívek pak mělo být k mání na trhu za 3 pesos za kilo! Nic z toho se ovšem nepotvrdilo. Před soudem stanuly pouze sestry a několik jejich pochopů. Obvinění byla strašlivá. Únos, mučení a vražda 91 osob, jejichž těla byla objevena na ranči! Nakonec všechny dostaly nejpřísnější v Mexiku možný trest: 40 let ve vězení! Vlivní klienti a mocní, kteří činnost celého zařízení kryli, samozřejmě vyvázli bez postihu.

Sestrám se ve vězení nevedlo právě dobře. Delfina zemřela skutečně bizardním způsobem. Roku 1968 dělníci opravovali střechu nad její celou. „Náhodou“ jim vyklouzl kbelík s cementem přímo nechvalně známé ženě na hlavu a zabil ji. V roce 1984 ji následovala Maria Luisa. Ta zemřela bez povšimnutí ve své cele. Strážní si jejího skonu všimli teprve poté, co se v její cele začaly rojit krysy hodující na jejím těle. Většinu trestu si nakonec odseděla pouze María de Jesús. Ta byla propuštěna na začátku 90. let a dožila na svobodě v absolutní chudobě.

Smutný případ sester si Mexičané připomenuli v polovině 90. let. U bývalého ranče se stavěla silnici a dělníci objevili dalších 20 těl mladých žen, která podle patologa pocházela z 50 a 60. let. Účet zvrácených sester se tedy zvýšil na 110 obětí. Lze však předpokládat, že to rozhodně není kompletní počet obětí a skutečný rozsah řádění sester se nikdy nedozvíme.      

Témata:  krimi,  Mexiko,  vražda,  prostituce,  policie Mexiko