Konec USA v roli lídra? Německo nás může vést všechny, tvrdí známý server

Trumpovo vítězství ve volbách zastihlo Evropu nepřipravenou. Hovořit jen o evropských rozpacích není trefné. Evropa je zděšena. Přesto je to právě Angela Merkelová, která reaguje na Trumpovo zvolení bez emocí. Na rozdíl od jiných státníků EU, kteří se nejprve musí v nové situaci zorientovat, nabízí Angela Merkelová Trumpovi spolupráci. Německo jakož i USA nemá žádné předsudky, jde-li o člověka a jeho demokratická práva. Merkelová apeluje na tradiční německo-americké partnerství. Přesto někteří komentátoři spatřují za klidem německé kancléřky skryté „pokárání" Trumpa za jeho celkový projev během kampaně. Americký vítěz prezidentských voleb si zkrátka servítky nebere. Jde rovnou k věci, jak jsou američtí obchodníci konečně zvyklí. Jsou ale i jiní analytici znalých věci, dle kterých je tato explikace nesprávná. Merkelová je prostě jen opatrný hráč. Role mentora či „vychovatele" amerického prezidenta by se asi nechtěla zhošťovat.

Spíše se zdá, že tón Merkelové je přirozeně upřímný. Na vzájemné kooperaci se Spojenými státy nelze principiálně vzato tratit. V úvahu může také připadat, že v podtextu poselství Merkelové tkví určitá narážka. Americe se možná chce „připomenout", že i USA byly připraveny kooperovat s tím, s kým se neslučovaly v názorech 100%. Pokud by to prospělo dobré věci, účel zkrátka světí prostředky. Možná že zde Merkelová naráží na samu Atlantickou chartu (společný postup USA spolu s SSSR proti nacistům, pozn.). Ať je to, jak chce, kancléřka říká otevřeně, že je připravena spolupracovat s novým prezidentem USA, které jsou pro Evropu přeci jen tradičním a čitelným hráčem. Řečeno svatební rétorikou: Německo Ameriku nemusí přímo milovat. Ale o „sňatek z rozumu" by stát mohlo.

Podle politických insiderů, na něž se server Foreign Policy odvolává, jsou Němci z Trumpa úplně paf. Neznají totiž ani jeho poradce pro zahraniční záležitosti. Tudíž očekávají nejhorší. Stefan Braun z listu Süddeutsche Zeitung poznamenává na konto Němců, že nyní stojí jakoby před černou dírou. Není také prý vyloučeno, že se svět pro Němce změní zásadněji, než tomu bylo v souvislosti s pádem Berlínské zdi. Jiní z dotázaných komentátorů soudí, že Trumpova hvězda věští konec Západu. Tak například Berthold Kohler, publicista z Allgemeine Zeitung předpokládá, že dodrží-li Trump, co sliboval v předvolební rétorice, bude to výpad proti současné západní geopolitické struktuře – hotová revoluce! Kdyby snad měly mít od nynějška USA jiný názor než Německo, Německo hodlá i nadále zastávat názory hlásané USA po druhé světové válce. Merklová zřejmě nabyde, pokud tomu tak již není, pozici jakéhosi obhájce těchto poválečných norem. Německo usiluje o zachování věrnosti doktríně, na které se před 70 lety dohodlo Západní Německo se Spojenými státy. Dosud šlo nejen o spojenectví v NATO, ale i o otázky svobody, které se USA snažily garantovat na vlastním území, druhotně se je pak celá desítiletí "vyvážely" do zahraničí.

Možnost, aby se Německo zbavilo mindráku? 

Výše uvedené úvahy jsou přece jen poněkud tlumeny těmi, kteří spíše vyčkávají na to, co přijde. Německo podle takovýchto reakcí nemůže být hlavním mluvčím svobodného světa. Je ostatně příliš brzy spatřovat v USA "nebezpečného narušitele" kurzu, který byl Spojenými státy příkladně proklamován a po druhé světové válce i realizován. Co nám hrozí očividně, je, že Trump vyhlásí izolacionistickou politiku, že nechá spojence v NATO na holičkách. Panují-li ve východní Evropě autoritativní režimy a je-li Evropa sama zmítaná momentálními krizemi, má-li Francie slabý vládní kabinet, je-li Británie ve fázi Brexitu, události v USA nevyhlíží z evropské perspektivy příznivě.

Podle Foreign Policy tu není kromě Německa další lídr, který by se dal považovat za akceschopného, navíc loajálního k dosavadním trendům. K dovršení všeho vznikly mezi USA a Evropou jisté kontroverze ještě před Trumpem. Jednou z nich je názor na válku v Iráku. Situaci nezlepšila ani Obamova administrativa, která přišla trošku neprozřetelně s tím, že těžiště zájmu USA se přesunulo do Asie. Evropa se cítí opomenuta. Evropská unie bez USA není vnitřně dostatečně koherentní. Například nemá jednotnou zahraniční politiku. Trumpova vize zní, že členské státy EU počítající s ochranou NATO si budou muset „připlatit" za protektorát amerického protiraketového deštníku. Náklady „navíc" v Evropě dvakrát nadšeně nevítají. Ani Německo neukázalo připravenost, jakkoli konkretizovat své budoucí výdaje na obranu.

Michael Bröning míní, že Německo nenahradí USA, ale může vybudit spící Evropu k rychlejší unifikační akci. Evropa jako celek by se snad mohla ubránit, míní odborník na mezinárodní politiku. Ministryně zahraničí Německa Ursula der Leyen s tím souhlasí. Trumpovo vítězství povede k posílení vojenské moci Německa. Také dodává, že prioritou země je bránění liberální demokracie. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker znovu oživil myšlenku na armádu Spojené Evropy. Je to Německo, kdo svolal nedělní oběd ministrů zahraničních věcí EU, kde se rokovalo o možném vývoji na pozdadí Trumpova úřadování. Se sílící demokracií v Polsku či Maďarsku by Německo a EU celkově mohly mít šanci.

Hvězdné okamžiky kancléřky Angely Merkelové, nová role Německa

Dle Bröninga je Merkelová jakýmsi „anti-Trumpem". Mluví pro to ostatně její charakterový profil. Merkelová se jeví jako klidný státník. Kontroluje se a je vůbec racionální. Jsa původní profesí fyzik, málokdy dává na odiv emoce. K politice přistupuje morálně uvědoměle; citovaný server si všímá, jak citlivě se kancléřka vyslovuje ke klíčovým otázkám, jako jsou klimatické změny, migrace a hranice, integrace EU. Základem profilu Merkelové jako politika je však pevné morální přesvědčení.

Sloupkař pro deník Die Welt Alan Posener míní, že pozdravná slova Trumpovi kancléřka mínila daleko spíše jako apel pro jiné evropské politiky. O Trumpa prý vůbec nejde. Merkelová jakoby říkala: „Zůstaňte věrni původním principům, když jednáte s Trumpem!" Evropa by měla setrvat jednotná taktéž v názoru na Ukrajinu, dohodne-li se Trump s Putinem „jinak". V Evropě doufají, že obchodník Trump neprodá EU Rusku, že EU nepošle "dolů po řece" Putinovi do náruče.

Tento týden Obama přicestoval do Evropy. Americký prezident bude mít možná co vysvětlovat, až se ho zeptají, kamže to směřuje jeho země. A tak lze vyslovit domněnku, že Merkelová by tu mohla být od toho, aby svým příkladem nejen stmelila ostatní lídry Evropy, ale aby se měly po sedmdesáti letech vlastní USA kým inspirovat.

Témata:  Angela Merkelová,  Německo