reklama

Reportérka Robin Wright ve svém článku After the Islamic State (Po Islámském státu) na stránkách deníku New Yorker popisuje svou návštěvu Rifaata Nasralláha, majitele místního lomu v křesťanském městě Ras Baalbek. Nasrallah, který zformoval místní milici, si nedělá žádné naděje ohledně toho, že by akce USA proti IS by přinesla nějakou změnu. Odkazuje na útoky IS v Evropě se slovy, že země Západu nedokáží ochránit ani sami sebe.

Oddaný katolík, který má ve svém domě obrázek Lurd, katolického poutního místa, obviňuje papeže, že je opustil. „ Papež nyní na nás vůbec nemyslí. Vatikán pro nás neudělal nic. Jsem větší katolík než papež." Nasrallah má větší důvěru v stálém a důležitém aktérovi blízkovýchodní politiky – v libanonském Hizballáhu. „ Hizballáh pro nás udělal více než Vatikán", říká Nasrallah, jehož křesťanské milice jsou trénovány šíitskou vojenskou skupinou, která je na americkém seznamu teroristických skupin již dvě dekády.

Podle Wright se jedná o jednu z mnoha nepravděpodobných, příležitostných aliancí, které jsou uzavírány mezi mnoha rozmanitými subjekty nestabilního a chaosem zmítaného regionu. Lisabon stejně jako Jordánsko a Turecko trpí velkou humanitární krizí. Každý pátý Libanonec je Syřan a kdyby uprchli do Ameriky, Spojené státy by se musely potýkat s 65 milióny uprchlíků. Dlouhodobý garanti stability v regionu, jakými jsou Egypt a Saudská Arábie, se taktéž potýkají s množstvím problémů, převážně ekonomického charakteru.

Sunnité, kteří tvoří až devadesát procent arabského obyvatelstva a téměř pětinu světové populace, beznadějně sledují, jak se jejich svět rozpadá. Oni utrpěli největší ztráty na životech a majetku a tvoří největší procento uprchlíků, píše Wright. Její korespondenti poukazují na pocit sunnitů, že jsou pod útokem. Velkou vinu na negativním vnímání sunnitů má podle nich IS. Na obzoru se ale neobjevuje žádná postava, která by dokázala vylepšit vnímání sunnismu ve světě, a samotný IS bude jako nenávistivá ideologie žít dál i po jeho vojenské porážce, obávají se.

IS prospívá v neklidné době. Ta představuje příležitost i pro dnes mediálně poněkud zapadlého konkurenta IS – nechvalně proslulé organizace Al-Káida. Dřívější spojenci se rozešli jinými směry kvůli odlišné strategii. Al-Káida považuje za nutné nejprve přivést sunnity na její stranu než se vyhlásí kalifát. „Není-li náš stát podpírán pořádnými základy," napsal bin Ládin v roce 2010, „nepřítel jej snadno zničí. "

Další spornou otázkou pro obě organizace byl režim Bášára al - Asada. V roce 2011 vyslal IS sedm bojovníků do Sýrie, aby usnadnil logistiku. Buňka vyrostala do podoby Fronty an-Nusrá v roce 2012. O rok později se buňka rozešla v cílech s IS a obrátila se k Al Kajdě. Fronta an-Nusry si klade za cíl vypouzení Asada ze Sýrie, zatímco IS se soustředí na budování vlastního exkluzivistického státu.

An-Nusrá se stala al-Káidy nejúspěšnějším modelem, a dominantní sílou v severozápadní Sýrii, s počtem téměř deseti tisíců bojovníků. Letos v létě se přejmenovala na Fronta pro osvobození Sham (Jabhat Fateh al-Sham -J.F.S.), což je oblast která zahrnuje Sýrii a části sousedních zemí. J.F.S. oznámila, že již nemá žádné vazby na libovolnou externí skupiny. Al-Káida veřejně potvrdila toto rozhodnutí J.F.S. Podle Wright se J.F.S. zdá pro sunnity mnohem přitažlivější než příliš extrémní IS, a mladí lidé s romantickými ideály se k ní přidávají po stovkách.

Nicméně, Wright vnímá samotné oddělení za fiktivní a odpovídající logice toho, co v džihádistickém jazyku je označováno za „mramorování". Místní skupiny zpestří své formální vazby s globálními hnutími když je to strategicky nebo prakticky výhodné. Al-Kajda má v Sýrii dvě desítky vyšších agentů. Letecké útoky prováděné Američany v tento podzim zabily dva vrchní operativce Al-Kajdy,

Američané na růst džihádistických skupin v čele s Al-Káidou a IS státem mají jednoduché řešení. „Zabijeme co nejvíce ISIL, co budeme moct v boji o Mosul a Rakku, " řekl Wright ministr obrany Ashton Carter, požívaje jiné označení pro IS. "Jestli se budou snažit dostat ven, z města, pokusíme se je zabít. Pokud půjdou někam jinam, pak budeme pokračovat v jejich ničení. Takže mohou bojovat do posledního dechu, a mohou se pokusit to přežít, ale my půjdeme po nich v každém případě."

Carterova velkohubá prohlášení ale těžko zakrývají, že USA již překročila časový a organizační plán, který sliboval ukončit vleklé válečné operace a přinést do regionu mír a stabilitu. To se stalo již předtím, říká Wright, v případě Iráku, který dodnes trpí chybějícím vedením a silnou korupcí, která je možná ještě horší než za Saddáma.

Wright nevidí moc nadějí na pokrok ve stabilizaci Sýrie, která je ještě komplexnější záležitostí než Irák. Její nejmenovaný zdroj, vyšší úředník USA, ji řekl, že Sýrie tvoří největší bezpečné útočiště pro jádro Al-Káidy. „A tím myslím tvrdé jádro al-Káidy," upozorňuje. Wright dodává, že i kdyby se IS nebo Al-Káidě nepodařilo ustanovit a udržet kalifát, nepřestane snaha po jeho obnovení. A jen otázkou, kdo bude tím příštím věrozvěstem.

reklama