Merkelová jako vládce světa? Média ji podrobila ostré kritice

Podle serveru Politico kancléřka jednala jako vůdkyně svobodného světa hned po výsledku amerických voleb, když pogratulovala Trumpovi po jeho zvolení na tiskové konferenci. Připomněla mu význam lidské důstojnosti, respektování menšin, a tak dále - a pak dodala, že na základě těchto hodnot, by s ním ráda spolupracovala. Politico ironicky poznamenává, že to zní jako řeč, kterou pronášeli američtí prezidenti, když se diplomaticky vyjadřovali k zvolení prezidenta v Jižní Americe. Nebo v poválečném Německu.

Diplomatická řeč Merklelové ale odhalila rys, který je určující pro německou diplomatickou politiku ztělesněnou v osobě kancléřsky, a který snižuje naděje těch, co věří, že Angela Merkelová je globální spasitelkou. Během své poválečné historie, Německo následovalo americký politický kurz téměř bez jakýchkoliv připomínek. Samotná Merkelová je nejlepším příkladem tohoto konsensu, vyjadřujíce obdiv k americkým hodnotám a hovořící často o svobodě, když má pronést významnou řeč.

Jak podotýká magazín Time, právě tato blízkost k USA ji činila v očích Obamy nejbližším politickým spojencem. Je to právě Obama, který má lví podíl na vytvoření dojmu, že předává plápolající pochodeň svobody Merkelové po tom, co Trump zvítězil ve volbách. Merkelová se zdá být jediná, kdo je nejen ochoten, ale i schopen udržet dědictví jeho liberální politiky po tom, co se jiní podobně smýšlející politici jako David Cameron, Francois Hollande nebo posledně Mateo Renzi pod tlakem proti-establishmentského hnutí rozhodli odstoupit ze svých politických pozic.

Samotná Merkelová odmítá titul vůdkyně svobodného světa jako groteskní a absurdní. I její přátelé a nejbližší političtí spolupracovníci mají vážné pochybnosti o její schopnosti vést svobodný svět. „Je to hloupé," říká Elmar Brok, německý předseda výboru pro zahraniční věci v Evropském parlamentu, který zná Merkelovou od jejího začátku v politice v roce 1990. „Německo nemá kritické množství moci, aby mohlo hrát roli vůdce."

Politico souhlasí při pohledu na vojenskou sílu Německa, sestávající z 180 000 vojáků bez mezinárodní prestiže a postrádající nukleární zbraně. To těžko nažene strach autokratickým vůdcům, shrnuje Politico. Na rozdíl od Obamy se Merkelová nemůže spolehnout na rétorický um. Její pragmatický, technokratický a poněkud přízemní přístup k vládnutí ji nečiní dostatečně charismatickou osobou schopnou vést globální hnutí proti pravicovému populismu.

Největší momentální překážku pro roli Merkelové v roli zastánce a zachránce západních liberálních hodnot však představuje domácí scéna. Ačkoliv Merkelová stále patří mezi nejpopulárnější německé politiky a její strana stále dominuje v průzkumech, nespokojenost německé veřejnosti s její imigrační politikou a zvláště vítězství Alternativy pro Německo (Alternative für Deutschland – AfD) v jejím vlastním domovském okrese naznačují, že pozice Merkelová není v Německu zcela pevná, alespoň tak, jak by se od globální vůdkyně čekalo.

Merkelová si to sama uvědomuje. Během svého projevu 6. prosince na národním sjezdu Křesťanskodemokratické unie (Christlich Demokratische Union - CDU), - strany, kterou vede už téměř 16 let - Merkelová uvedla, že muslimským ženám by mělo být zakázáno, „kdykoliv je to možné legálně," plné zahalování tváře na veřejnosti. To je ohromující politický obrat v případě Merkelové, jejíž jméno se stalo synonymem pro Willkommenskultur (vítací kulturu) vůči muslimům a uprchlíkům, a kterou někteří vděční syrští žadatelé o azyl nazývají Mami.

Pro konzervativní křídlo strany se jedná o tolik očekávaný návrat ke konzervativním kořenům strany a správný krok směrem k vyšachování krajní pravice a naplnění slov Franze-Josefa Strausse, „ napravo od CDU nesmí být žádná jiná legitimní demokratická strana." Její výzva k zákazu burek obdržela největší potlesk z celé její 80.minutové řeči a v některých obnovila ztracenou důvěru v ní. „Řekla spoustu věcí, které strana chtěla slyšet, které my všichni jsme chtěli slyšet," řekl Andreas Weber, delegát z dělnického městečka Helmstedt, po projevu týdeník Time. „ S Obamou opouštějící jeviště, samozřejmě, že je vůdkyní svobodného světa."

Ačkoliv Merkelová se tvářila, že možná už nebude znovu kandidovat do kancléřského úřadu, nástup Trumpa a pád jejích spojenců ji zřejmě přesvědčil o opaku. „Kdybychom ještě měli prezidenta v USA, který by pečoval o liberální řád, snadno bych si představila, že by ustoupila stranou, " domnívá se Sylke Tempel, editorka berlínského Policy Journal. „Ale nyní by to šlo zcela proti jejímu smyslu pro povinnost." To neznamená, že Merkelová má vliv ani prostředky, aby vedla západní svět, nebo dokonce přežila příští volby. Znamená to jen, že cítí potřebu se o to pokusit, uzavírá svoji úvahu Time.

Témata:  Angela Merkelová,  Německo,  Konzervativní unie CDU/CSU