Osud KLDR leží na Trumpových bedrech? Severní Korea je na rozcestí

Mezi jadernými programy KLDR a Íránu existují velké rozdíly. Na rozdíl od Teheránu totiž Pchjongjang jaderné zbraně již má, což potvrdily úspěšné testy řady útočných zbraní. Obě země se odlišují i v otázkách geopolitiky, hospodářství a přírodních zdrojů. KLDR je na rozdíl od Íránu v podstatě soběstačný stát oddělený od zbytku světa, což znesnadňuje uvalení efektivních sankcí. 

Jednu věc ale mají společnou, píše Emma Ashfordová ve svém článku pro časopis National Interest. Pro světové velmoci ztělesňují problém v podobě rozšiřování jaderných zbraní, který není jednoduché vyřešit. Poslední série odpalů severokorejských raket naznačuje, že nešlo o pouhé testování, ale o uskutečnění vojenského cvičení. Pchjongjang také pokračuje ve vývoji technologicky pokročilejších bomb a odpalovacích zařízení.

Zatímco dnes mohou jeho střely zasáhnout Jižní Koreu, úspěšný odpal mezikontinentální balistické střely by KLDR umožnil zasáhnout kontinentální území USA. Severokorejský jaderný program se blíží na důležité rozcestí. Mezinárodní sankce se ukázaly být neefektivní, zvláště když se Čína obává nestability ve svém sousedství, již by mohl způsobit tvrdý zásah proti obchodním kontaktům Pchjongjangu. Preventivní vojenský zásah by pak mohl započít válku, které se všechny strany snaží vyhnout.

Bílý dům zvažuje i vojenský zásah

Donald Trump a jeho tým prozatím zastávají vůči KLDR konfrontační postoj a vojenské řešení je stále na stole. Bílý dům navíc uvažuje o uvalení sekundárních sankcí proti čínským společnostem, jež s Pchjongjangem obchodují. Žádný z těchto přístupů ale pravděpodobně severokorejské chování nezmění.

Zkušenosti vyjednávacího týmu exprezidenta Baracka Obamy naznačují, že šanci na diplomatické řešení zvyšuje dodržování několika zásad. V první řadě nesmějí být kladeny žádné podmínky k zahájení jednání. Zatímco Baracku Obamovi se tímto způsobem podařilo zasednout s Íránci k jednacímu stolu, jeho předchůdce George Bush se tak daleko nedostal. Trval totiž na zastavení obohacování uranu Íránem ještě před začátkem jednání. Myšlenka, že denuklerizace KLDR je podmínkou k jednání, představuje překážku konstruktivním rozhovorům.

Přestože je politicky obtížné to přiznat, tak druhou zásadou musí být přijmutí faktu, že se Pchjongjang pravděpodobně nikdy nevzdá svých jaderných zbraní. Dohoda se tak musí soustředit na zastavení dalšího vývoje, nikoliv na likvidaci současného severokorejského nukleárního arzenálu. Írán se také nechtěl vzdát všech zařízení na obohacování uranu. Cílem dohody by mohlo například být zastavení výzkumu termonukleárních zbraní a mezikontinentálních balistických střel.

Bez Číny je dohoda neuskutečnitelná

 Další zásadou je nutnost vést multilaterální jednání. Podobně jako v případě Íránu, klíčem k řešení je zapojení přátelských i nepřátelských států. Čínské obavy z nestability v KLDR musí být projednány a rozptýleny.

Nejdůležitějším předpokladem pro úspěch jednání o jaderném programu KLDR je oddělení tohoto tématu od jiných problémů. To, co bylo často vytýkáno dohodě s Íránem, tj. vůbec se neřešila jeho angažovanost v regionálních konfliktech, je stěžejní k dosažení úspěchu. Při jednání s Pchjongjangem o budoucnosti jeho nukleárního odstrašení by proto měla být vynechána lidská práva, změna režimu či spojení s Jižní Koreou.

Zastavení íránského jaderného programu nevyřešilo všechny problémy s Teheránem, ale prokázalo, že je možné zabránit rozšíření zbraní hromadného ničení i bez všeobecné shody v zahraniční politice a diplomacii. Donald Trump může zastavit severokorejský vývoj mezikontinentálních balistických střel, pokud se poučí ze zkušeností svých předchůdců.

Témata:  Severní Korea,  jaderné zbraně,  USA,  Donald Trump