Veškeré sny Ruska o USA jsou minulostí. Putin se v Sýrii přepočítal, varuje exvelvyslanec v Moskvě

Možnosti nejsou slibné

Zkušený diplomat poukazuje, že ačkoliv podle ještě nedávných úvah Putin držel v ruce všechny trumfy ohledně Sýrie, Trumpovi přední diplomaté nyní pronesli velmi tvrdá slova na adresu pokračující ruské podpory syrského režimu. "Rusko pečlivě zvažuje další spojenectví s Bašárem Asadem," cituje Wood víkendová slova amerického ministra zahraničí Rexe Tillersona. Dodává, že velvyslankyně USA při OSN Nikki Haleyová avizovala, že Spojené státy v důsledku chemického útoku v Idlibu "apelují" na Rusko a Írán.

"Ve vztahu k Sýrii - a co je možná důležitější, k Ukrajině - jsou veškeré sny, které Rusko mělo o vyjednání velké dohody s USA, zřejmě pryč," soudí bývalý velvyslanec. Domnívá se, že Moskva nyní bude muset přehodnotit své možnosti jak, či zda hodlá se Spojenými státy spolupracovat, přičemž tyto možnosti nejsou tak slibné, jak se mnohdy uvádí.

Hodně bude záviset na tom, s jakou politikou vůči Sýrii USA přijdou, míní Wood. Dodává, že je těžké říci, co může Moskva udělat, aniž by situaci dále zhoršila. Přímou ruskou vojenskou odpověď na krok, kterým se Amerika znovu dostala do pozice důležitého hráče v syrském konfliktu, je podle někdejšího diplomata sotva představitelný, jelikož útokům amerických střel s plochou dráhou letu lze zabránit jen těžko.

"Ruský útok na americké lodě by byl nebezpečný - velmi nebezpečný. A veřejně deklarované rozmístění většího počtu ruských vojáků v Sýrii by bylo nejen riskantní, ale šlo by také o další závazek Kremlu vůči Asadovi," vysvětluje bývalý ambasador. Konstatuje, že také opuštění Asada by pro Putina bylo obtížné, jelikož případná podpora jeho potenciálního nástupce z řad stejné frakce by sice mohla zachovat funkční rusko-íránskou alianci, ale velmi pravděpodobně by nezvýšila šance, že oficiální syrská vláda obnoví smysluplnou kontrolu nad celou zemí.

Putinova argumentace pro vojenský zásah v Sýrii navíc částečně spočívala na podpoře "legitimní syrské vlády", což podle Wooda v jistém smyslu doplňoval i širší imperativ rozhodně zabránit další "barevné revoluci".    

Radikální přehodnocení strategie

Další možnosti urovnání v Sýrii by již vyžadovaly radikální přehodnocení ruské strategie, jelikož spolupráci s západem a dalšími regionálními mocnostmi na postasadovském uspořádání dosud Putin nepreferoval, avšak pokračující válka tento postoj stále více komplikuje, myslí si vysloužilý diplomat. Připomíná, že konflikt, lépe řečeno konflikty v Sýrii a okolí prohlubují nikoliv touhu po urovnání, ale nenávist zrozenou v občanské válce, která se stává hnací silou extremismu.   

Kreml se mohl dříve domnívat, že vítězství alávitů je na dohled a stále může myslet, že tohoto scénáře lze dosáhnout, připouští Wood. Soudí však, že Putin na rozdíl od minulosti již nemůže věřit, že Američané a zřejmě i Evropané toto přijmou jako něco nevyhnutelného. "Musí také chápat, že šance na zmírnění amerických a evropských sankcí za ruský zábor Krymu a invazi na východní Ukrajinu se v dohledné budoucnosti dále snižují," píše bývalý diplomat. Připomíná, že ačkoliv Sýrie a Ukrajina nejsou formálně spojené, ruská politika vůči nim odráží přesvědčení Kremlu, že užití síly je výsadou Ruska coby jedné ze světových velmocí.

V neposlední řadě, zatímco Kreml může cítit, že je potřeba alespoň prozatím držet stávající nebo velmi podobný kurz, Putin a jeho spolupracovníci musí brát v potaz také skutečnost, že ruský domácí apetit po zahraničních dobrodružstvích slábne, tvrdí Wood. Uzavírá konstatováním, že ačkoliv jistou dobu Putin vypadal jako jediný hráč ve hře, když přichází na ukončení syrské války, jeho dlouhodobá podpora Asadovi mu zanechala jen málo možností, z nich žádná není jednoduchá.  

Témata:  Sýrie,  Rusko,  Vladimír Putin,  USA