Komentář: Řádění Turků v Afrínu se odsouvá do pozadí, mediální sféra selhává a mlčí

O bezprecedentním porušení mezinárodního práva ze strany Turecka se v mainstreamových médiích po celém světě takřka mlčí. V situaci na severozápadě Turecka se střetává koktejl zájmů mocností a najednou se ukazuje, že tamní Kurdové, proti kterým vede Erdoganovo Turecko invazi, nemají žádného zastánce. Sami tak zůstali nejen na geopolitické mapě, ale i na té mediální.

Nejprve si stručně nastiňme celou situaci syrského kantonu Afrín, který většinově obývali a obývají syrští Kurdové, kterým byla ze strany syrské vlády Bašára Asada garantována jistá úroveň autonomie. Největší město Afrín bylo pod vládou Kurdů a zejména jejich milic YPG. Ty se významně zasloužily o porážku Islámského státu a osvobození jeho bašty ve městě Rakká. Turecko však považuje syrské Kurdy za nepřátele a YPG rovnou za teroristickou organizaci, která je napojená na tureckou Kurdskou stranu pracujících (PKK). Tato skutečnost má být důvodem, proč turecké jednotky v rozporu s mezinárodním právem do Sýrie vstoupily. Prezident Erdogan zkrátka nechce mít hned za hranicemi z jeho pohledu teroristickou hrozbu. Celá operace Ankary má název Olivová ratolest.

Turecku má vypomáhat islamistická koalice Ahrar aš-Šám, která je například podle Egypta a Ruska teroristickou organizací. Pomáhá jim také Svobodná syrská armáda, která je mnohými pozorovateli taktéž označována za velmi radikální. Ta má na Kurdy útočit z východu. Syrský prezident odmítá tureckou invazi, jeho vojska jsou však zaměstnána boji ve Východní Ghútě. Situace v Afrínu je skutečně vážná, podle českých novinářů hrozí humanitární katastrofa, jelikož Turci cíleně ničí zdroje pitné vody a potravin, při dobývání města navíc blokovali únikové cesty a bombardována měla být i tamní nemocnice.

A turecké ambice jsou vskutku velké. Ankara počítá s tím, že by se okupovaná oblast pod syrskou správu již neměla vracet. Turci chtějí obsadit celé pásmo Sýrie u turecké hranice. Z Afrínu už odešlo přes 150 tisíc lidí a číslo jen roste. Média po celém větě však o dění informují pouze okrajově a nevěnují mu mnoho pozornosti. Proč?

Vzpomeňme si na případ ukrajinského Krymu. Jeho obsazení Ruskem, které bezesporu bylo také v rozporu s mezinárodním právem, propírala světová média několik týdnů. Na jedné straně o něm informovala západní média jako o bezprecedentní agresi Moskvy, na druhé straně proruská média, která vinila Ukrajinu z fašistických tendencí a anexi Krymu popisovala jako legitimní a legální krok. Tehdy totiž bylo zcela jasné, kde stojí světové velmoci. Na jedné straně stály Spojené státy a EU, na druhé straně Rusko. Situace v Sýrii je o poznání jiná.

Spojené státy na jedné straně podporovaly a vyzbrojovaly kurdské milice v boji proti IS. Nyní je však hodily přes palubu a Turecko pouze vyzvaly „ke zdrženlivosti“. Spekuluje se také o tom, že Turci dostali od Ruska svolení k působení v této části Sýrie. Ještě dál však zašly Spojené státy, které se dohodly s Tureckem (jde o partnery v rámci NATO), že jeho jednotky mohou působit až ve městě Manbídži, které ovládají Kurdové. Paradoxně jsme tak v situaci, kdy je jediným potenciálním spojencem Kurdů Bašár Asad, který z principu odmítá turecký vpád na své území. Rusko zase rozhodně nemá zájem na tom, aby vstoupilo do střetu s Turky (navíc, proč by najednou podporovalo jednotky Kurdů, které vyzbrojily USA). Spojeným státům se nyní podpora Kurdů nehodí, lepší pro ně bude, aby umenšily Asadovu moc právě prostřednictvím Turecka. Mediální elita tak nemá přílišné důvody kritizovat dění v Afrínu ani na západě, ani v Rusku. Turecko tak pragmaticky těží z nepřehledné situace, co může.

Témata:  Sýrie,  Kurdové,  PKK ,  Turecko,  Rusko,  Syrská krize,  média,  komentář