reklama

Zaměstnanec výrobce luxusních parfémů Interparfums Frédéric Desnard si u soudu stěžoval, že mu naprostý nedostatek činnosti v zaměstnání podlomil zdraví. Od roku 2010 byl zařazen na pozici, kde neměl co dělat.

"Nikdo se nestaral, jestli přijdu v 9:00 nebo v 10:00. Musel jsem nakoupit nějaké zásoby - pár listů papíru - a můj pracovní den byl za mnou," řekl. Svou situaci popsal jako "každodenní ponížení". Nuda u něj vedla k nervovému zhroucení. Musel si vzít na sedm měsíců zdravotní volno, v důsledku čehož byl v roce 2014 propuštěn pro "dlouhou nepřítomnost".

Jeden z kolegů u soudu uvedl: "Desnard měl už dost nicnedělání. Situace jej uvedla do takové deprese, že čím dál častěji mluvil o sebevraždě."

Soud se za Desnardovo tvrzení postavil. Konstatoval, že Interparfums mu způsobil újmu na zdraví "nudou a nedostatkem aktivity", což představuje svého druhu obtěžování.

Podobně jako syndrom vyhoření kvůli příliš velkému pracovnímu vytížení popisuje Christian Bourion, profesor sociální ekonomie na obchodní škole ICN, "syndrom znuděnosti" jako "zdroj silného utrpení (...), který může vést (...) k depresi".

Osmačtyřicetiletý Desnard vyjádřil naději, že jeho případ pomůže ostatním. "Toto ukáže cestu všem těm, kteří nebyli schopni nalézt správná slova pro popis své situace," prohlásil.

Podle britského deníku je syndrom znudění ve Francii častým jevem kvůli přísným zákonům, které znesnadňují propouštění zaměstnanců, jejichž pozice se staly nadbytečnými v důsledku hospodářských či technologických změn.

Mnoho z nich je v podnicích vytlačeno mimo hlavní dění či jsou, jak říkají Francouzi, "uloženi do skříně"; Zůstávají sice na výplatní pásce, ale nedostávají práci v naději, že sami odejdou. Podle některých odborníků trpí znuděností až 30 procent francouzských zaměstnanců.

Loading...
reklama