Nesmrtelnost máme na dosah ruky. Vědci ví, jak překonat smrt

K výzkumu prodlužování života a nesmrtelnosti vědci využívají malého půdního červa z kmene hlístic Háďátko obecné (Caenorhabditis elegans). Žije v půdě po celém světě a výzkum jeho genetického materiálu započal už v roce 1974. Háďátko je první mnohobuněčný organismus, u něhož byl osekvenován kompletní genom, a vyznačuje se především neuvěřitelnou odolností. Několik těchto tvorů dokázalo dokonce přežít havárii raketoplánu Columbia.

Červ je po mnoho desítek let podrobován řadě výzkumů odborníků po celém světě, a jejich práce přináší kýžené ovoce. Kromě jiného se totiž několika odboníkům nezávisle na sobě podařilo podloužit jeho délku života, a to až na několikanásobek jeho délky, pomocí jednoduchého ošálení smrti. 

Celý proces umírání funguje na bázi řetězové reakce. V okamžiku, když jakýkoliv živý mnohobuněčný organismus zemře, začnou umírat jeho jednotlivé buňky. To spustí řetězovou reakci, v rámci níž si jednotlivé buňky předávají informace o smrti, což vede k postupnému rozpadu vazeb mezi buňkami. Tento postup popsal před několika lety profesor David Gems z University College v Londýně v odborném časopise PLoS Biology. Vycházel přitom z výzkumu, který už v roce 1988 přednesli biologové z institutu behaviorální genetiky v Coloradu Thomas Johnson a David Friedman.

Vědci postupným zkoumáním červa a jeho procesů v těle dokázali smrt zastavit, a to doslova. Podařilo se jim totiž přerušit přenosy informací mezi jednotlivými buňkami a ty živé tak nedostaly informaci, že tělo umírá. Červ přežil i přes fakt, že měl být už dávno mrtvý. Tato metoda byla donedávna aplikována pouze u některých typů umělě vyvolaných onemocnění, například u šířících se infekcí, vědcům se ale zatím nepodařilo podobným způsobem zastavit smrti způsobenou vysokým věkem. Ta se totiž od ostatních způsobů smrti liší.

Klíčovým materiálem pro prodlužování života je gen označený jako daf-2. Jeho drobné mutace prodlouží svému nositeli život 2krát až 3krát nad běžný průměr, což znamená, že hlístice, které se průměrně dožívají zhruba čtrnácti dní, mohou za určitých podmínek žít i déle než měsíc. Produkt genu DAF-2 vykazuje přímou podobnost s inzulínovým receptorem, růstovým faktorem IGF-1. Velkou roli při prodlužování života hraje ale i protein age-1 a dokonce i teplota, v jaké jsou hlístice uchovávny. Vědci se nicméně domnívají, že smrt u červů je velmi podobné té u savců a jiných organismů.

Kromě genových mutací ale existuje i řada dalších výzkumů, kterými se vědci snaží oddálit či překonat smrt. Jedním z nich je manipulace s mitochondriemi háďátek, kterou se zabývá skupina osmi vědců vedená Johanem Auwerxem z polytechniky ve švýcarském Lausanne. Jiné vyýkzumné týmy dokázaly za využití serin/threonin proteinkinázy prodloužit život myší až o 40 procent.

"Naše nálezy vzbuzují pochybnosti o platnosti hypotézy, že stárnutí je prostým důsledkem kumulace poškození buněk na molekulární úrovni. Pouze pokud se nám podaří pochopit biologické děje během stárnutí a umírání hlouběji a komplexněji, budeme se moci pokusit i o jejich ovlivnění," upozorňuje profesor David Gems.

Témata:  vědci,  červi