reklama

Zadání bylo na svoji dobu a Sovětský svaz velmi ambiciózní. Stroj měl být schopen rychlostí 800 kilometrů dopravit 70 osob na vzdálenost 2000 kilometrů. Prací byl pověřen legendární letecký konstruktér Andrey Nikolajevič Tupolev se svojí kanceláří a výroba měla probíhat v letecké továrně v Charkově. První prototyp vzlétl v 29. července 1963. Intenzivní testy stroje probíhaly ještě čtyři roky. První ostrý let na lince Moskva-Murmansk se konal v září 1967.

Tu-134 měl rozpětí 29 metrů a 37,1 metrů na délku. Hmotnost prázdného stroje byla 27,5 tuny a maximální vzletová 47, 5 tuny. Výkony stroje se lišily podle verze stroje a verze motoru Solovjov D-30. Verze A s motory první generace proto zvládla maximálně rychlost 900 kilometrů. U verze B s modernějším motorem rychlost narostla až na 950 kilometrů. Cestovní rychlost se pak pohybovala mezi 800 a 850 kilometry v hodině. Dolet se naopak snížil z 2100 kilometrů na 2020 a provozní výška z 12 200 metrů na dostatečných 10 100 metrů.

Díky těmto úpravám se však zvýšil počet pasažérů z 64 u prototypové verze na 80 u finální verze B. Posádku původně tvořili čtyři muži-dva piloti, palubní technik/operátor rádia a navigátor. Později však letadlo dostalo radar a moderní navigační prostředky a navigátor se stal přebytečným a stroj se obešel je se třemi členy posádky. Další novinkou, které letadlo mělo bylo přesunutí motorů z pod křídel na záď a tím byl značně omezen jejich hluk. Ještě zajímavější technickou finesou bylo pro pasažéry to, že okénko měl stroj i na palubní toaletě! To dodnes nemají ani nejluxusnější stroje.

Vzniklo však daleko více úprav. Pro armádu vznikly i specializované verze pro výcvik posádek bombardérů nebo pro testování motorů a aerodynamických součástek. Na jednom z Tu-134 byly testovány i systémy raketoplánu Buran. Vedle toho vznikla asi dvacítka letadel s luxusní výbavou pro VIP cestující. Velmi zajímavou verzí měla byt verze Tu-134 OK, které měla mít motory poháněny vodíkem, který měl být v nádržích pod křídly. Projekt byl však byl zrušen ještě před startem prototypu a osm letadel, která byla takto upravena, dostala do nádrží čidla na výzkum půdy.

Celkem bylo vyrobeno mezi léty 1966 a 1989 854 Tu-134. Většina jich zůstala v domácích službách a na vrcholu jich Aeroflot měl ve svých službách 500. Stroje byly nasazeny nejen na domácích linkách, ale i na linkách do zahraničí. Zbytek strojů šlo většinou do rukou zemí socialistického bloku. Nejvíce strojů-třicet čtyři – používal východoněmecký Interflug. Naše ČSA jich mezi léty 1972 až 1992 používaly čtrnáct a další čtyři byly ve službách vládní letky. Vedle toho se stroj ocitl i ve službách aerolinek Vietnamu, Maďarska, Bulharska, Jugoslávie, Sýrie nebo Peru.

Tu-134 byl skutečným tahounem ruského leteckého provozu. Do roku 2018 stroje přepravily neuvěřitelných půl miliardy pasažérů. Bohužel ani Tu-134 se nevyhnuly katastrofy. Během let bylo ztraceno 75 strojů na jejichž palubách zahynulo 1475 pasažérů. Asi nejkurióznější ztráta stroje, která se naštěstí obešla bez ztrát na životech, se udála 20. června 2011, kdy strojem na stojánce v Petrozavodzku projel náklaďák s opilým řidičem.

Čas se ovšem naplnil i pro „nesmrtelné“ Tu-134. Letos 20. května se konal poslední let Tu-134 na vnitroruské lince mezi Jakutskem a Irkutskem společnosti Alrosa. Po slavnostním vyřazení byl tento poslední mohykán na ruském nebi přesunut do muzea v Novosibirsku. Nejednalo se ovšem o poslední používané Tu-134. Jedno mají požívat syrské aerolinky a dvě má mít stále v akci Air Koryo, jediná letecká společnost KLDR. Je však jen otázkou času, kdy skončí provoz i těchto leteckých kmetů a posledních připomínek 52 let provozu legendární Tu-134.

Loading...

2 komentáře (Poslední 22.10. 21:07) Napište svůj názor

reklama