reklama

Do soutěže se přihlásilo několik firem, ale jako vítězný byl vybrán návrh firmy Atelier de Construction d'Issy-les-Moulineaux (AMX). V novém tanku chtěli jeho konstruktéři využít zkušenosti z pravě skončeného světového konfliktu. Tank měl mít dostatečnou palebnou sílu, aby dokázal zničit i ty nejlépe opevněné a pancéřované cíle. Na druhou stranu měl být stroj dostatečně pohyblivý a lehký. Jeho transport na bojiště měl být prováděn i letecky. To však do značné míry konstruktéry omezovalo při konstrukci a síle pancéřování. To muselo být kompenzováno jinak.

Prototyp nového tanku byl hotov byl hotov v roce 1949. Hmotnost prázdného stroje byla 13 tun a podle toho byl i označen jako AMX-13. Rozměry stroje nebyly nijak velké. Délka stroje bez hlavně byla 4,9 metru, šířka byla 2,5 metru a výška 2,3 metru. Při výrobě trupu se uplatnilo, na rozdíl od předválečné doby, kdy vládly nýty, především svařování.

Síla pancéřování nebyla velká. Maximální byla na čele a to 50 milimetrů. Tank neměl ochranu proti chemickým, biologickým ani atomovým zbraním. U zbytku stroje byl pancíř mezi 10 a 30 milimetry. AMX-13 poháněl benzínový vodou chlazený osmiválec SOFAM s výkonem 250 koní.  Maximální rychlost byla 60 kilometrů v hodině. Objem nádrží byl 480 litrů což tanku stačilo dojezd na 450 kilometrů.

Největší novinkou stroje byla ovšem tzv. výkyvná věž. Ta byla speciálně vyvinuta pro stroje s automatickým nabíjením. Při náměru děla se naklání celá pancéřová konstrukce, která je s věží spojena čepy. Rozměry  byly daleko menší než u standardní věže a byla tak menším cílem pro nepřátele. Nízká silueta šla také uplatnit při léčkách a přepadech. Nebylo potřeba nabíječe a ve věži byl také jen jeden muž tedy střelec/velitel a posádka byla jen tříčlenná.

 Konstrukce však měla i své nevýhody. V bubnu automatického nabíjení stroje se nacházelo jen 12 nábojů z 32, které měl tank v zásobě. Pokud náboje došly, mohly být doplněny pouze zvenčí, a tank se musel kvůli doplnění munice z bojiště stáhnout.

Hlavní zraní stroje byl původně kanón ráže 75 milimetrů. V 60. letech tank dostal 90 milimetrový kanón, který si dokázal poradit i s dobře pancéřovanými sovětskými a americkými tanky. Pro pozdější exportní verze byl nabízen i kanón ráže 105 milimetrů. Vedle toho má AMX -13 koaxiální kulomet AA-52 se zásobou 3100 nábojů. Další kulomet může být umístěn na věži.

Od roku 1951 do roku 1985, kdy byla výroba definitivně zastavena, bylo dodáno 7700 strojů. Z toho šlo 4300 francouzské armádě a 3400 na export. Na šasi AMX-13 vzniklo více než sto dalších modifikací. Existoval prototyp obrněné sanitky, raketového stíhače tanků nebo protiletadlového děla. Do výroby a do služby se dostal obrněný transportér, samohybného děla, houfnice, mostní tank nebo ženijní vozidlo.

Roku 1951 prodělal úspěšně prototyp tanku velmi náročné testy na Sahaře a od roku 1952 byl zařazen do armády. Prvního ostrého nasazení se v řadách francouzské armády dočkal v Alžíru a při suezské invazi v roce 1956. Vzhledem k příznivé ceně a ochotě Francouzů dodávat i chudším a kontroverzním režimům se stal tank AMX-13 velmi oblíbeným po celém světě.

Prvním zákazníkem se stal Izrael, který v roce 1956 koupil 400 tanků se 75 milimetrovým kanónem.  Roku 1967 při Šestidenní válce jednotky těmito tanky vybavené utrpěly těžké ztráty. Na sovětské tanky T-62 a IS-3 kanony ráže 75 milimetrů nestačily a AMX-13 se pro ně stával snadnou kořistí. Zbylé tanky roku 1969 prodal Izrael do Singapuru.

Naopak tanky AMX s 90 milimetrovým dělem si vedly pod Indickou vlajkou v konfliktu s Pákistánem v roce 1965 skvěle. V boji s 1. pakistánskou divizí indické tanky AMX-13 při vlastních ztrátách 10 tanků vyřadily přes 100 pakistánských tanků americké výroby M 48 Patton. Indické tanky byly ze zálohy vyřazeny teprve v roce 2008.

Vedle Izraele a Indie si tank zabojoval i ve službách Maroka, Dominikánské republiky nebo Libanonu. Ve výzbroji měla AMX-13 i armáda Švýcarska, Rakouska, Nepálu, Guatemaly, Nizozemska, Jižního Vietnamu, Alžíru, Pobřeží Slonoviny nebo Džibuti. Ve službě je stále v Argentině, Peru, Venezuele, Ekvádoru, Maroku a Indonésii. V samotné Francii byly poslední AMX-13 vyřazeny v roce 1990.

AMX-13 patří mezi nenápadné, ale spolehlivé a úspěšné stroje. Pro svoji nenáročnost a spolehlivost se stal populárním ve velké části světa. Na našem území se nachází dva kusy tohoto zajímavého tanku jako muzeální exponáty. Jeden vlastní vojenské muzeum Smržovka a druhý je v Lešanech. V roce 2018 bylo šest vyřazených tanků AMX-13 potopeno u libanonského města Sidón jako netradiční atrakce pro potápěče. I tak může skončit kdysi obávaná zbraň.

Loading...

1 komentář (Poslední 07.10. 12:22) Napište svůj názor

reklama