reklama

Příběh se začal psát během války ve Vietnamu. Americká armáda zde čelila partyzánské válce a americké jednotky se často ocitaly v obklíčení. Pro boj s povstalci vznikl North American Rockwell OV-10 Bronco a americká armáda pochopila, že je čas vyvinout nový bitevní letoun pro boj s pozemními silami. Licenci na výrobu P-51 vlastnila tehdy firma Cavalier a ta se rozhodla využít šanci a legendu 2. světové války přestavět na protipovstalecký a bitevní letoun, který by se postavil rudé hrozbě.

Protože firma Cavalier neměla dostatečné kapacity na výrobu a vývoj spojil se její zakladatel David Lindsay spojit s firmou Piper. Cavalier chtěl jako základ pro nový bitevník použít svůj značně upravený stroj Mustang III. Ten měl výkonný turbovrtulový britský motor Rolls-Royce Dart 510 o výkonu 1630 koní a keramické pancéřování firmy Bristol. Piper PA-48 Enforcer, jak byl stroj přejmenován, měl být ještě více uzpůsobený a vylepšený pro svojí novou roli.

Ebforcer měl délku 10,41 metru a rozpětí 12,60 metru. Hmotnost prázdného stroje byla 3266 kilogramů a maximální vzletová 6350 kilogramů. Stroj neměl vnitřní zbraně v trupu a ve křídlech. Tak byla posílena konstrukce stroje. Pod křídly však bylo deset pylonů, na kterých stroj mohl nést až 2576 kilogramů zbraní. Stroj také dostal turbovrtulový motor Lycoming YT55-L-9 o výkonu 1800 koní, kterým byl vybaven vrtulník Boeing CH-47 Chinook. To mělo přesvědčit letectvo k nákupu. Odpadl by tak totiž náklady se školením techniků a nákupem náhradních dílů.

Letadlo dostalo také keramické pancéřování Bristol a také vystřelovací sedačku, což mělo zachránit pilota při zásahu stroje. Při konstrukci Enforceru byly v maximální míře použity moderní materiály a většina konstrukce draku a křídla byla změněna. S P-51 z konce 2. světové války byl nakonec modernizovaný stroj identický jen z 10 %. I přes použití moderních technologií byl PA-48 o více než 150 kilometrů pomalejší než jeho „předek“ a jeho maximální rychlost dosahovala 556 kilometrů. Dolet byl 1480 kilometrů bez podvěšených přídavných nádrží a dostup 11460 metrů. Byly to však výkony, které měly na úkoly stroje stačit.

V roce 1971 firma Piper postavila první dva prototypy a nabídla je armádě. Ta z nich nadšená nebyla. Na začátku války v Koreji v roce 1950 P-51 už do útoků proti pozemním cílům nasadila. Skončilo to katastrofálními ztrátami. Testy probíhaly rychle a závěry byly jednoznačné. Stroj byl pro moderní konflikt příliš pomalý, málo obratný, měl malou nosnost a pancéřování. Jedinou výhodou byla nízká cena, kolem 1 milionu dolarů, a jednoduchá údržba. Navíc jeden ze dvou prototypů byl během testů poškozen a musel být zrušen.

Letectvo totiž letadlo, které splňovalo požadavky moderního bojiště. Fairchild A-10 Thunderbolt II stál sice závratných 19 milionů dolarů, ale ve všem byl o několikanásobně dál než PA-48. Unesl nejen daleko více zbraní, měl vyšší dolet, ale především ochrana pilota byla daleko vyšší. Byl to stroj pro moderní bojiště, ve kterém pozemní jednotky disponovaly moderními protiletadlovými prostředky, proti kterým neměl stroj s kořeny v 2. světové válce šanci.

Firma Piper se však nevzdávala, a v roce 1979 šikovným lobbingem přesvědčila senátory, aby další vývoj PA-48, i přes odpor letectva, zafinancovali. Ti na to z rozpočtu letectva uvolnili 11,9 milionů dolarů. V Latinské Americe probíhaly boje s povstalci a předpokládalo se, že by letoun mohl být poskytnut místním spojencům. V letech 1982 až 1984 probíhaly na základnách Eglin a Edwards intenzivní testy obou strojů. USAF se však na nich nepodílela a na PA-48 létali jen piloti firmy Piper. I přesto, že stroj testy prošel a pro konflikty s nízkou intenzitou a guerille by se hodil, USAF o něj neprojevila zájem. V roce 1984 byl program definitivně ukončen.

Projekt Piper PA-48 Enforcer byl nepochybně zajímavý pokus, jak vrátit na nebe legendární stroj. Ale brzy se ukázalo, že pro moderní bojiště, i když značně přestavěný stroj nestačí. Dva stroje PA-48 přežily dodnes a jedno letadlo se po náročné rekonstrukci v roce 2014 stalo součástí sbírek Air Force Flight Test Museum na základně Edwards v Kalifornii.  

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama