reklama

Říšské ministerstvo letectví (RLM) vydalo specifikaci 12. října 1940. Stroj měl unést jeden střední tank PzKpfw IV nebo Flak 88 milimetrů s tahačem či dopravit do Anglie 100 výsadkářů. Byly osloveny firmy Messerschmitt a Junkers. Návrhy měly být dodány do 1. listopadu 1940, tedy 14. dní po zadání!

Messerscmitt přišel v rámci projektu Warschau-Sud s konvenčnějším typem Me 321 Gigant. Junkers navrhl v rámci své části projektu, nazvané Warschau-Ost opravdu nekonvenční řešení.  Junkers Ju 322 Mammut (Mamut) měl být samonosným křídlem schopným nést až 20 000 tun nákladu nebo 140 plně ozbrojených výsadkářů. Do čela projektu se dostal ing. Heinrich Hertel, který dříve pracoval na ohromném dopravním stroji G. 38 a při stavbě Mamuta využil mnoho prvků z toho projektu.

Rozměry Ju 322 byl skutečně mamutí. Na délku měl Mamut 30,25 metrů, na výšku 3,8 metru a rozpětí bylo 62 metrů. Hmotnost prázdného stroje nakonec dosáhla 25 401 kilogramů. Kabina posádky byla umístěna na levém boku stroje. Posádku tvořili tři muži. Stroj byl vyzbrojen třemi kulomety MG 15 ráže 7, 92 milimetrů. Dvě zbraně byly umístěny v gondolách na přídi a jedna ve střelišti na trupu.

Náklad se nacházel v centroplánu a dveře bylo v případě nouze možné odpálit. Stroj měl startovat na vozíku s 32 koly. Ten měl být ve výšce odhozen a dosednout na zem na padácích. Vozík byl však z trubek a vážil 8 tun. Bylo nakonec rozhodnuto jej odhazovat ve výšce pouhých 1,5 až 5 metrů. To ovšem hrozilo, že odražený vozík poškodí startující stroj. Mamuta měly do vzduchu dostat buď tři stihačky Messerschmitt Me 110, dva střední bombardéry Henkel He 111 nebo jeden dopravní čtyřmotorový Junkers Ju 90.  Přistávat měl pak Mamut na ližinách.

Problémy se však brzy začaly vršit. V první řadě měly být místo původně plánovaných trubek použity deficitní materiály. Základním stavením materiálem se tedy stalo dřevo. Při zkušebním nakládání prvního prototypu však konstrukce podlahy stroje nevydržela a těžké bojové vozidlo se jí propadlo. Konstrukce tedy musela být posílena, což zvýšilo hmotnost stroje o 4 tuny a užitečný náklad klesl na 16 tun. Později dokonce byl náklad redukován jen na 11 tun.  Také se ukázalo, že podvozek není dostatečně odolný a musel být přepracován.

Ještě před startem prototypu byla objednána a rozpracována sto kusová série. K prvnímu letu stroje došlo v dubnu 1941. Mamut tažený Ju 90 na 120 metrovém laně o síle 16 milimetrů se odlepil od země až na konci dráhy. Po odhození podvozku došlo nejen k poškození stroje, ale i k totální destrukci vozíku. Během letu se Mamut choval nestabilně a s vlečným strojem nebyl schopen držet dráhu. Stroj musel po krátkém letu přistát v polích. Rozebraného Mamuta pak dva tanky odtáhly zpět na letiště. To trvalo dva týdny.   

Konstruktéři poté přepracovali řídící plochy. Při druhém startu byly použity tři stíhačky Me 110. Stroj opět prokázal špatné letové vlastnosti. Navíc se dvě stíhačky srazily a opět došlo k nouzovému přistání. Při něm se prototyp zlomil a musel být odepsán. Krátce poté, na konci května 1941, byl zrušen celý projekt Mamuta. Messerschmittův stroj byl spolehlivější a Mamut nedával naději na zlepšení. Navíc byla invaze do Anglie v tichosti odvolána a obrovského kluzáku nebylo potřeba. Dva prototypy a sto rozestavěných strojů bylo rozebráno. 

Junkers Ju 322 Mammuth je dodnes největším postaveným kluzákem v dějinách letectví, a lze předpokládat, že již nebude překonán. Jeho stavba vyšla nacistické Německo na 45 milionu marek. Jak se později ukázalo, menší Me 321 byl neohrabaný a byl snadným cílem pro spojenecké stíhačky. Větší Mamut by byl ještě snadnějším úlovkem.

reklama