Syřané budoucnosti věří, analytici jsou opatrní. Po pádu Asada existuje několik scénářů

Arabské jaro, oproti některým zemím Blízkého východu, v Sýrii způsobilo dlouholetou občanskou válku. Její obětí se staly statisíce lidí, miliony byly vysídleny a miliony prchly úplně. Podle amerického listu New York Times „ohromující“ pád Asada umožňuje Syřanům „pocítit radost, kterou jejich kolegové zažili před více než deseti lety v Egyptě, Libyi, Tunisku a Jemenu.

Nicméně procesy po arabském jaru v jednotlivých zemích probíhaly nelichotivě. K moci se v Egyptu a Tunisku dostali jiní lidé s autoritářskými sklony, Libyi a Jemen svírá občanská válka poté, co se moc pokusily převzít soupeřící milice. „Lidé, kteří přežili posledních 13 let, si zaslouží užít tento okamžik, než se začnou obávat o budoucnost. Zároveň všichni známe zkušenosti z regionu od roku 2011. Chceme doufat v to nejlepší, ale připravujeme se na něco horšího,“ shrnul bývalý ministr britské vlády Alistair Burt.

Pádem Asadova režimu totiž syrské problémy nekončí, naopak se mohou ještě zhoršit. Opoziční síly, které během uplynulého týdne postupně dobyly velká města, jsou rozdělené v zájmech i ideologiích. Tou nejsilnější je aktuálně Haját Tahrír aš-Šám (HTS). Ta soupeří o vliv se skupinou podporovanou Tureckem, sekulární aliancí vedenou Kurdy na východě země, povstaleckými skupinami v jižní Sýrii a milicí drúzské menšiny.

Analytici hodnotí, že pokud se HTS ujme moci, může eventuálně občanskou válku ještě prodloužit. „Nemůžete říkat lidem, že jsou v bezpečí. Musí tomu věřit. Proto je jednání HTS a všech, kteří mají v současné době v osvobozených městech zbraně, tak důležité,“ poznamenal Burt.

Abú Mohammad al-Džolání, vůdce HTS, během minulého týdne vysvětlil, o co jeho skupině jde. „Zárodky porážky režimu byly vždycky v něm. Íránci se pokoušeli režim oživit, získávali mu čas, a později se ho snažili podpořit i Rusové. Pravda však zůstává: tento režim je mrtvý,“ vylíčil.

Do karet HTS nehraje její propojení s teroristickou organizací al-Káida, čehož součástí byl také al-Džolání. „Člověk, kterému je dvacet, bude mít jinou osobnost než někdo, komu je třicet nebo čtyřicet, a určitě i někdo, komu je padesát. Taková je lidská přirozenost. Lidé, kteří se obávají islámské správy, buď viděli její nesprávné provádění, nebo jí správně nerozumějí,“ vysvětlil.

Problémem nadále zůstávají různorodé zájmy mocností v čele se Spojenými státy, Ruskem, Íránem, Tureckem či Izraelem. To pro EuroZprávy.cz v neděli potvrdil expert na blízkovýchodní politiku Gokhan Bacik. „V tomto procesu budou mít skutečně vliv zahraniční mocnosti jako Turecko, a dokonce i Izrael. Írán by měl vypracovat alternativní strategii, aby mohl pokračovat ve svém vlivu, nicméně jeho špatná ekonomická situace je problém,“ vysvětlil.

Samotné Rusko na tomto vývoji hodně ztratilo. „Pád ‚Sýrie‘ je nyní největší Putinovou ztrátou, kterou je třeba zohlednit v jeho válce na Ukrajině. Ukrajinská válka nyní vytváří dopad na Putinovo Rusko podobně jako afghánská válka na SSSR. Zatímco je Rusko zahlceno v zákoutích Donbasu, chystá se ztratit jednu ze svých nejkritičtějších pozic na Blízkém východě,“ shrnul Bacik, načež pád Asadova režimu označil za „jeden z největších neúspěchů ruské geopolitiky“.

Někteří analytici si však myslí, že díky válečným zkušenostem mohou Syřané dosáhnout toho, čeho Egypťané nebo Libyjci dosáhnout nemohli. „Vedlejším efektem dlouholetého utrpení je to, že Syřané měli mnohem více času na to, aby se na tento okamžik připravili a zvážili, jak zvládnout přechod po Asadovi,“ sdělila Sanam Vakilová z výzkumného institutu Chatham House.

Syřané jsou optimističtí, mnozí se věnují spíše oslavám svržení dlouholetého diktátora než úvahám o tom, co bude následovat. „Ať už přijde cokoli příště, nebude to horší než režim Bašára Asada. Ano, existují obavy z budoucnosti. Zároveň však věřím, že tuto etapu překonáme. Protože syrský lid se za těch 13 let hodně naučil,“ popsal Hashem Alsouki, někdejší syrský státní zaměstnance, kterého režim zadržel a mučil těsně po začátku občanské války.

Témata:  Sýrie,  Bašár Asad