Komentář: Bez Hamáčka. Babiš couvnul, strany se zacyklily a země je dál v nejistotě

Babišovo hnutí nepřistoupilo na podmínky ČSSD pro účast ve společné vládě a teď se na něj snáší kritika ze všech stran. Je tato kritika oprávněná? Do značné míry ano, strany se nicméně samospádem opět dostaly do režimu „antiBabiš“, který sráží jejich volební zisky na hranici volitelnosti. Komu však není rady, tomu není pomoci. To platí na téměř celou opozici snad s výjimkou Pirátů.

Zimolovsko-hamáčkovská ČSSD včera nečekaně utnula jednání o vládě s hnutím ANO. Babiš totiž odmítl, aby soc. dem. obsadila křesla ministra vnitra Janem Hamáčkem. Krok ČSSD se zdá být nepochopitelným, hnutí ANO totiž přistoupilo na podmínku, že soc. dem. získá pět ministerských křesel. Navíc se těmito pěti ministry mohla ČSSD prezentovat před občany a nahnat obrovskou volební ztrátu – navíc, zisk nějakých sedmi procent a za to pět vládních křesel? Víc už si snad strana nemohla přát. Co se tedy skutečně stalo? Možná, že vedení ČSSD získalo informace o tom, že hnutí ANO má jako záložní plán domluvenou hlasovací koalici s SPD a KSČM. A tento balónek (možná lživý a falešný) mohla vypustit žárlivá SPD, s kterou se poslední týdny co do vládního angažmá vůbec nepočítalo. Mohlo jít i o tajnou dohodu opozičních stran, většina totiž vývoje obratem využila. Ale dost spekulací.

Velmi tvrdě se proti ukončení vyjednávání ohradila KSČM (nikoliv však proti ČSSD, nýbrž proti Andreji Babšovi). Ta chce okamžitou rezignaci ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (který by tak jako tak skončil, spravedlnost totiž měla připadnout ČSSD), pohrozila také předčasnými volbami, na které je prý připravena. Kritikou nešetřil ani šéf ODS Petr Fiala. Ten správně poznamenal, že hnutí promarnilo téměř šest měsíců a Česko je stále bez vlády opřené o důvěru. Vinu klade hnutí ANO také Petr Gazdík za Starosty a nezávislé. „Bezmála půl roku po volbách nedokázal vítěz voleb postavit stabilní vládu - jen díky neústupnosti,“ domnívá se.  Abychom byli spravedliví, je třeba přiznat, že ANO bylo ochotné v některých, zejména programových, záležitostech ustoupit. Opoziční strany opět najely na vlnu antiBabiš, která může srazit jejich preference na hranici volitelnosti.

Strana, která se dlouhodobě a už od začátku soustředí na opoziční práci a na veřejnosti se neprezentuje jako pouhý kritik Babiše či prezidenta Miloše Zemana, Piráti, naopak v průzkumech posiluje a společně s hnutím ANO jakožto protestní strany dominují. Téměř to vypadá, jako kdyby ostatní strany ztratily soudnost a zejména sebereflexi. Jejich kritika, ač jistě pro příznivce Babiše působí prvoplánově, je nicméně oprávněná. Andrej Babiš skutečně promarnil první pokus (kde mu šlo zejména o pozitivní mediální obraz ve smyslu „nikdo se se mnou nechce bavit, tak co mám dělat“?), bohužel to však vypadá, že podobné to je i u pokusu druhém. To si Babiš myslí, že skutečně může hnutí ANO vládnout jako jednobarevná menšinová vláda? Možností měl přitom premiér v demisi spoustu. Mohl si s ODS vyjednat dvoubarevnou vládu, ve které by se vrátil k původně proklamované pravicové pozici. Musel by ovšem připustit relativně masivní programové ústupky, vzpomeňme například systém EET. Babiš se mohl inspirovat skandinávským modelem, který tak obdivuje Miloš Zeman. Mohl tedy vybraným stranám nabídnout místa v exekutivě, aniž by tyto strany byly formálně součástí nějaké vládní koalice. Tento nástroj může být velmi formalizovaný, ale také nemusí. Funguje však spíše tam, kde je politická kultura na jiné úrovni a kde je konsensuální politické prostředí. To bohužel v Česku není. Vyžaduje si také zdlouhavá vyjednávání o nejmenších detailech a přiznejme si, že Andrej Babiš rozhodně není tím vyvoleným trpělivým vyjednavačem.

Co mu tedy zbývá? Předčasné volby, přistoupení na dlouho odmítanou toleranci antisystémových stran SPD a KSČM, nebo přehodnocení taktiky a ochota k jednání s dalšími demokratickými stranami (to je ale ta nejzdlouhavější cesta s nejistým koncem). Vše ale také může skončit promarněným druhým pokusem, kdy Babišova nová vláda nezíská důvěru, sestavování třetí vlády povede Radek Vondráček a na post premiéra hnutí ANO konečně vybere někoho jiného, než Babiše.

Témata:  Andrej Babiš,  Sociální demokracie (SOCDEM),  komentář,  Hnutí ANO,  KSČM,  ODS,  Česká pirátská strana,  Robert Pelikán