Dosud bylo v Česku podle dat ministerstva zdravotnictví podáno přes 17,5 milionu dávek covidových vakcín, plně očkováno bylo 6,8 milionu lidí. Ministerstvo podle Jakoba v současné době posuzuje 44 žádostí za necelých 618 milionů korun. "Částky, o které žadatelé žádají, se pohybují v rozmezí od 18.269 korun do 100 milionů korun," uvedl.

V posledních šesti letech před epidemií koronaviru zdravotníci a pacienti hlásili zhruba 700 až 1200 podezření na nežádoucí účinky vakcín za rok, u covidu je to zatím asi desetkrát tolik. Více než než dvě třetiny hlášení se týkají celkových příznaků, jako je horečka, únava nebo reakce v místě vpichu. SÚKL prověřuje také 174 podezření na úmrtí v časové souvislosti s očkováním.

Po zahájení vakcinace spustil webový formulář, který hlášení zjednodušil. Podle informací na webu ústavu je u všech léčivých přípravků celosvětově nahlášeno jen asi pět procent nežádoucích účinků oproti očekávání a odborníci s tím při hodnocení bezpečnosti počítají. Výrobci účinky sledují už v klinických studiích a zveřejňují je v příbalovém letáku při uvedení na trh.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky všech léčiv včetně vakcín proti covidu-19 se pravidelně vyhodnocují na úrovni celé Evropy. Díky velkému množství údajů se dají lépe statisticky zhodnotit, popsala v lednu s rozhovoru s ČTK ředitelka SÚKL Irena Storová. Pokud se nějaký jev vyskytne častěji než u neočkované populace, zahájí se podrobnější hodnocení. Jeho cílem je ověřit, jestli jde skutečně o následek očkování nebo třeba jen o časovou souvislost a důvod je jiný.

Častěji než zdravotníci, kteří mají povinnost neočekávané a závažné účinky hlásit ze zákona, na ně SÚKL upozorňují laici.

Zástupci Iniciativy 21, která se již dříve postavila proti plánovanému povinnému očkování vybraných skupin obyvatel proti covidu-19, vyzývají zdravotníky, aby podezření hlásili více. "Jedině hlášením všech podezření se vytvoří dostatečně robustní databáze nežádoucích účinků, jež ukáže, nakolik jsou vakcíny proti covid-19 bezpečné," uvedl v tiskové zprávě epidemiolog Jiří Beran.

Podle praktického lékaře a pneumologa Jana Brodníčka lékaři hlásí nežádoucí účinky minimálně. "Specialisté to možná považují za úkol praktika a naopak. Představuje to administrativu navíc, nemají čas a neví, že SÚKL hlášení velmi zjednodušil. Pacienti a rodinní příslušníci netuší, že mohou nežádoucí účinky hlásit sami," sdělil.

Podle anesteziologa působícího v Norsku Emila Berty nejsou lékaři pro hlášení nežádoucích účinků nijak motivováni. "Jde sice o zákonnou povinnost, ale ta reálně není nijak vymáhána. Naopak, takové hlášení je pro často administrativou přetíženého lékaře jen další zátěží, která má logicky nižší prioritu než péče o pacienta a vedení zdravotnické dokumentace," dodal.