Rok 2025 znamená změny pro evropskou bezpečnost. Kallasová, Trump a Poláci leccos změní

Polsko se prvního ledna nového roku ujme předsednictví v Radě Evropské unie. „Bezpečnost, bezpečnost, bezpečnost. To je nabídka polských priorit pro půlroční působení v horkém křesle Evropské unie, kde se Polsko snaží sdílet své zkušenosti s odvracením hrozeb a nabádat ostatní členské státy, aby ve stále nejistějším světě držely při sobě,“ napsala v komentáři pro server Kyiv Post polská stanice TVP.

Polsko patří mezi evropské země, které nejlépe rozumí tomu, co obnáší ruská hrozba. Tento hluboký vhled je srovnatelný snad jen s pochopením Finů a pobaltských států, jež sdílí podobné historické a geopolitické zkušenosti. Aktivity těchto zemí v oblasti bezpečnosti a obrany jasně demonstrují, co to znamená být přímým sousedem Moskvy.

Všechny tyto země – a nikoliv pod tlakem Washingtonu – se na přelomu tisíciletí rozhodly vstoupit do Severoatlantické aliance, přičemž Finsko se k nim připojilo teprve v loňském roce. Poláci a Finové představují zářné příklady toho, jak se důsledně připravit na hrozbu potenciálního konfliktu a zajistit bezpečnost svých zemí.

Obě země navíc nesou tíživé historické zkušenosti s invazemi nařízenými z Moskvy. Ruská armáda se během 20. století přehnala přes polské území opakovaně, konkrétně v letech 1920, 1939 a znovu při ofenzivách během druhé světové války.

Finové s Rusy svedli několik tvrdých konfliktů, z nichž nejvýznamnější byly zimní válka v letech 1939 až 1940 a následná pokračovací válka v letech 1941 až 1944, kdy čelili mnohem početnějšímu nepříteli – nutno podotknout, že po dlouhou dobu poměrně úspěšně.

Od konce studené války obě země prošly zásadním vývojem. Poláci se však nyní připravují na převzetí předsednictví v Radě EU, přičemž lze očekávat, že jejich přístup bude zásadně odlišný od toho, který v současnosti zastává Budapešť. Varšava se nachází doslova „první na ráně“ v okamžiku, kdy se ruský lídr Vladimir Putin rozhodne zahájit konflikt se západními spojenci.

Polsko v žádném případě nezaostává. Jeho silně mechanizované vojsko se postupně vyrovnává armádám největších evropských vojenských mocností, přičemž některé z nich, například německé, dokonce v mnoha ohledech překonává. Takto vážně Polsko přistupuje k otázce bezpečnosti proti Rusku a podle ambiciózních plánů současné i předchozí vlády, které počítají s rozšířením ozbrojených sil na 300 tisíc mužů, v tomto úsilí rozhodně nehodlá polevit.

Jakmile do Bílého domu usedne nově zvolený americký prezident Donald Trump, Polsko pravděpodobně vyjde vstříc jeho postojům. Spojené státy i východní křídlo NATO si totiž uvědomují, že silná a soběstačná Evropa je nezbytná pro efektivní obranu a zachování stability v regionu. Polsko je rovněž jednou z mála větších zemí, na které se Spojené státy mohou plně spolehnout, že přistupují k obraně proti ruské hrozbě smrtelně vážně.

Evropští ministři v Radě EU se s polskými prioritami pravděpodobně ocitnou před náročnými výzvami, neboť polští diplomaté jsou dostatečně zkušení a odhodlaní vyvinout tlak na státy, které podle nich nepřispívají dostatečně k posílení evropské obrany. Za zmínku v této souvislosti stojí například Německo, Slovensko, Maďarsko či Španělsko.

Polské předsednictví v Radě EU se pravděpodobně v mnoha ohledech shodne s novou šéfkou unijní diplomacie, Estonkou Kajou Kallasovou. Kallasová zastává vůči Ruské federaci výrazně jestřábí postoj, což vyplývá nejen z její politické orientace, ale také z hlubokého porozumění historickým a geopolitickým souvislostem regionu. Díky svému estonskému čili pobaltskému původu si plně uvědomuje, jak klíčové je pokračovat ve strategii zastrašování s cílem zachovat bezpečnost a stabilitu v Evropě.

Následující půlrok se tak stane klíčovým obdobím pro evropskou bezpečnost a obranu. Ve Washingtonu i Bruselu budou v této době rozhodovat lídři a entity (státy), které nejenže rozumějí aktuálním bezpečnostním výzvám, ale jsou také odhodlané a schopné transformovat celý koncept obrany vůči Rusku.

Jak již bylo zmíněno, některé státy – a to nejen evropské – budou v nadcházejícím období čelit obtížným chvílím, spojeným s vysvětlováním, proč do vlastní i sdílené bezpečnosti neinvestují dostatečné prostředky.

Například Kanada se potýká s nemalými obtížemi při obhajobě skutečnosti, že stále neplní závazek investovat 2 % HDP do obrany, zatímco země s podstatně menšími ekonomickými zdroji, jako je Polsko či pobaltské státy, tuto hranici výrazně překračují a vytrvale posilují své obranné kapacity.

Témata:  Kaja Kallasová,  Donald Trump,  komentář