reklama

První typ očkování přivezla do Evropy manželka britského vyslance v Istanbulu lady Mary Montaguová poté, co se v roce 1715 sama utkala s neštovicemi. Přemluvila krále Jiřího I., aby očkování vyzkoušel na vězních a posléze jim udělil milost.

Později si anglický venkovský lékař Edward Jenner (1749-1823) všiml, že dojičky, které se nakazily kravskými neštovicemi, byly odolné i vůči pravým neštovicím. Vyrobil účinné očkování a 14. května 1796 úspěšně provedl na malém chlapci první aplikaci. Jeho metoda byla nazvána vakcinací (vacca je latinský výraz pro krávu) a rychle se z Anglie šířila do okolního světa.

V řadě zemí bylo zavedeno povinné očkování a během první poloviny uplynulého století neštovice téměř vymizely z Evropy. V roce 1949 byl zaznamenán poslední výskyt v USA. Ve světě však dál umíraly desetitisíce lidí a WHO proto připravila největší zdravotnickou akci všech dob - pokus o totální vymýcení neštovic. Koncepci této akce vypracoval český epidemiolog Karel Raška, který byl šéfem oddělení přenosných nemocí WHO v Ženevě. Místo plošného očkování celého světa navrhl soustředit se na jednotlivá ohniska nákazy a tam maximálně zasáhnout.

V polovině roku 1977 to již vypadalo na úspěch, ale v říjnu onemocněl jistý kuchař nemocnice v somálském městě Merca. V dubnu 1978 ale WHO oznámila, že Ali Maow Maalin byl vyléčen a po zkušební lhůtě organizace v roce 1980 slavnostně oznámila, že s pravými neštovicemi je konec.

Pravé neštovice se poprvé vyskytly zřejmě před více než 3000 lety v Indii a v Egyptě a po celá staletí patřily k největším metlám lidstva. Jen v uplynulém století zabily přes 300 milionů lidí. Srovnatelně devastující účinky jako pravé neštovice, které ukončily život více lidí než všechny novodobé války dohromady, měly snad jen dýmějový mor, cholera či chřipkové epidemie.

Dalším průkopníkem v oblasti očkování byl francouzský vědec Louis Pasteur, který v roce 1885 úspěšně použil u mladého chlapce, kterého pokousal vzteklý pes, oslabený virus vztekliny jako očkovací látku.

Devatenácté století přineslo ještě další tři očkovací látky: vakcínu proti tyfu, choleře a moru a ve 20. století se paleta očkovacích látek rozšiřovala velmi rychle a očkování stalo v mnoha zemích povinným. Očkovat se začalo proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu nebo černému kašli. S objevy příčin těchto nemocí a vynalezením séra jsou spojena jména jako Robert Koch nebo Emil von Behring, první nositel Nobelovy ceny za lékařství.

Během druhé světové války se začala vyrábět vakcína proti chřipce. Nevýhodou očkování proti chřipce je, že se musí každý rok obnovit, protože chřipkové viry mutují. Očkování proti chřipce ale stále zůstává nejúčinnější prevencí. Větší problém nastal během očkovací kampaně v USA proti chřipce v roce 1976, během které se prokázal vyšší výskyt Guillainova-Barrého syndromu, kterým onemocnělo 500 lidí a 25 jich zemřelo. Očkování tehdejší látkou bylo zastaveno.

V březnu 1953 oznámil americký bakteriolog Jonas Edward Salk objev vakcíny proti dětské obrně. Salk se na vývoji vakcíny proti obrně podílel několik let a v roce 1953 svůj epochální objev zveřejnil v malém lékařském časopise. Preparát získal licenci 12. dubna 1955 a v USA byl tento den téměř "národním svátkem". V následujících letech byl naočkován milionům dětí po celém světě a zasloužil se o zásadní snížení výskytu choroby.

V současnosti se dá očkovat i proti nádorovým onemocněním. Konkrétně se jedná o rakovinu děložního čípku, která je způsobována virem ze skupiny lidských papilomavirů.

Očkování má i své odpůrce, podle kterých může očkování způsobit vážné zdravotní komplikace. Lékaři ale jejich tvrzení odmítají a upozorňují na nebezpečí šíření nemocí. Asi největší vlna dezinformací a konspiračních teorií o očkování provází současnou pandemii nového typu koronaviru. Objevují se například spekulacemi o tom, že vakcína je nástrojem zakladatele Microsoftu Billa Gatese pro "očipování" obyvatel. Podle odpůrců také vakcíny nejsou dostatečně vyzkoušeny a podle nového článku americké televize NBC News je budoucí očkování proti covidu-19 vykreslováno na určitých webech jako záminka pro různé formy "kontroly populace".

reklama