Rusové byli útokem na Sýrii překvapení, brzy ale Američanům odpoví. Na Ukrajině?

Lze si představit šok ruských vojáků, když v noci dostali od Američanů zprávu, že na základnu Šajrát dopadnou za chvilku americké střely tomahawk a tamní ruský personál musí utéct.

Teď budou muset Rusové na útok Spojených států nějak odpovědět. Vladimir Putin má na krku volby, opoziční protesty, atentát v Petrohradu. Ruský prezident si nemůže dovolit zůstat nečinný.

Dostane Amerika ruskou odpověď na východní Ukrajině? Začne nová ofenziva proruských povstalců? Možná však Rusové odpoví v Sýrii, ještě brutálnějším útokem na pozice protiasadovské opozice. Možná dojde k provokaci proti americkým silám na Blízkém východě. "Stát se může vše. Kromě nastolení míru," píše polský list.

Po půlstoletí studené války velmoci vedly zástupné války v Asii, Africe a Latinské Americe. V Sýrii máme co do činění s podobnou konfrontací. Západ chce svrhnout Asada, Rusko, aby ochránilo své zájmy na Blízkém východě, jej bude bránit až do konce. Zda v Sýrii zemřou další tisíce lidí, nehraje žádnou roli. A to nezmění ani dnešní salva tomahawků.

Když Trump ve čtvrtek večer místního času věcně oznamoval útok, uvedl, že je tento krok stále v mezích jeho zahraniční politiky pod heslem "Amerika na prvním místě", napsala dnes agentura AP.

Přesto Trumpovy kroky nenechávají nikoho na pochybách, že - přinejmenším v tomto případě - se jeho pohled na americkou úlohu ve světě změnil. Trump rozhodně není první prezident, který přehodnotil své názory poté, co převzal kontrolu nad nejmocnější armádou na světě. Ovšem vzhledem k tomu, že takto zásadní posun nastal pouhých 77 dní od Trumpova nástupu do úřadu, mohlo by jít o nerychlejší názorový přerod z nedávných dob.

Jeho pocit, že Spojené státy "mají povinnost chránit", je ozvěnou argumentů používaných některými z nejzanícenějších Trumpových kritiků. Tato doktrína, kterou přijala především bývalá vyslankyně Baracka Obamy v OSN Samantha Powerová, staví na přesvědčení, že světové velmoci mají povinnost chránit civilisty před konfliktem, především pak tím přicházejícím ze strany jejich vlastních vlád.

Trump vedl předvolební kampaň na naprosto odlišné vizi národní zahraniční politiky. Ta jeho téměř hraničila s izolacionismem a soustředila se na přehodnocení obchodních dohod s mezinárodními partnery. A konkrétně prohlásil, že Blízký východ je oblastí, které doufá, že se Spojeným státům podaří vyhnout.

A přesto mu během velmi krátké doby jeho rozhodnutí vnořit Spojené státy hlouběji do syrského konfliktu vyneslo aplaus z řad vlastní strany, a pokud ho demokraté nechválí, pak jsou jejich reakce tlumené či nulové. Což jen dokazuje, jak je frustrace z americké nečinnosti v Sýrii zastoupená v obou stranách.

Obama údery téměř nařídil, ale nakonec se stáhl zpátky. Vyzval k hlasování v Kongresu, které se nikdy neodehrálo, a pak podpořil ruský plán na odstranění syrských zásob chemických zbraní. Ten zjevně s ohledem na poslední útok selhal.

I když Trump Obamu ostře kritizoval za to, že je slabý a nerozhodný, jako prezidentský kandidát trval na tom, že Sýrie je marast, kterému by se Spojené státy měly vyhnout. A ještě před týdnem dva nejvýše postavení Trumpovi diplomaté, ministr zahraničí Rex Tillerson a velvyslankyně Spojených států při OSN Nikki Haleyová, naznačovali, že by USA mohly zaujmout postoj nevměšování se do občanské války, která zabila statisíce lidí a miliony dalších vyhnala z domovů.

"Prezident Trump si dnes v noci víc než vysloužil u řady pochybovačů doma i v zahraničí druhou nebo třetí šanci přehodnotit názor na něj," řekl republikánský stratég Kevin Kellems, který také působil jako poradce bývalého viceprezidenta Dicka Cheneyho.

Témata:  útok USA na Sýrii ,  Rusko,  USA,  Polsko,  Donald Trump,  Bašár Asad