reklama

Klub autoritářů a pochybných demokracií

Podle Rubina to může naznačovat, že NATO čelí výzvě. Expert dodává, že z diplomatického a politického hlediska navíc probíhá podobně dynamická hra ohledně širšího přístupu Spojených států k Evropské unii v době brexitu.   

"Všechny ty debaty o NATO a Evropě jsou důležité, ale tíhnou k přehlížení rapidního růstu Šanghajské organizace pro spolupráci," poukazuje odborník. Dodává, že se jedná o spojenectví autoritářských zemí a pochybných demokracií, které je přinejlepším neutrální, v horších případech pak protiamerická.  

Šanghajská organizace pro spolupráci byla založena v červnu 2001 pod taktovkou Číny a Ruska, uvádí Rubin. Doplňuje, že původními členy uskupení jsou také Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán a Tádžikistán, přičemž Mongolsko, Írán, Afghánistán a Bělorusko mají statut pozorovatelů.

Írán je na hranici zisku plného členství v organizaci, poukazuje analytik. Soudí také, že jak se Turecko odklání od Evropy a demokracie obecně, jeho vůdce, prezident Recep Tayyip Erdoğan, již naznačil, že země by namísto Evropské unie mohlo hledat svou budoucnost právě v Šanghajské organizaci pro spolupráci.   

Představitele Spojených států by mělo znepokojovat především to, že se minulý týden k Šanghajské organizaci pro spolupráci připojily jak Indie, tak Pákistán, konstatuje expert. Podotýká, že byť událost americká mainstreamová média prakticky nereflektovala, není příliš překvapivé, že Pákistán se chce postavit po bok Číny a Ruska.

"A s ohledem na pákistánskou podporu terorismu a skupin odpovědných za smrt stovek Američanů, se (Pákistán) dostává k partnerům, které si zaslouží," nebere si servítky analytik. Proti tomu přistoupení Indie považuje za znepokojivé, jelikož země si drží statut největší světové demokracie, nehledě na její rostoucí váhu na mezinárodní scéně a předpokladům mnoha amerických politiků, že jde o nejlepší protiváhu Ruska v asijském regionu.

Zlovětsný klid ve Washingtonu  

Ačkoliv Šanghajská organizace pro spolupráci není formálně vojenským paktem, má strategický význam, myslí si Rubin. Odkazuje na summit organizace z roku 2005, který členským zemím zakázal hostit na svém území vojenské základny ostatních států, což vedlo k odchodu amerických vojsk z Uzbekistánu a později i z Kyrgyzstánu, dvou zemí, které pronajímaly prostor americké armádě pro podporu její mise v Afghánistánu.    

Jak americký ministr obrany Jim Mattis připravuje novou strategii pro Afghánistán, jejímž cílem je zabránit strategickému kolapsu země, přistoupení Pákistánu do Šanghajské organizace pro spolupráci může vrazit klín do hlavní logistické cesty pro americká vojska v Afghánistánu, obává se odborník. Dodává, že Rusko, Írán a Turecko v pozadí dohody ohledně Sýrie rovněž prosazují aktivnější a rozšířenou roli Šanghajské organizace pro spolupráci.

"V ideálním světě by Spojené státy nemusely být světovým policistou a mohly by přivítat vzestup jiných, kteří zaplní vakuum," píše odborník. Zdůrazňuje, že pokud jsou těmi jinými Rusko, Čína, Írán, Pákistán a Turecko, USA by měly zůstat obezřetné.      

Jak pokračuje únava v NATO a Evropská unie se potácí od jedná existenční krize ke druhé, jen málo odpovědných lidí ve Washingtonu se zabývá temnými mraky, které se formují na horizontu, varuje závěrem Rubin.