reklama

Jeho konstrukcí byla pověřena v roce 1929 plzeňská Škodovka, která se podílela na stavbě válečných lodí pro rakousko-uherskou monarchii. Základem konstrukce se staly plány hlídkových lodí třídy Weiss z 1. světové války. Nová loď měla být však výkonnější a lépe vyzbrojená. Stavba probíhala v Komárně a cena byla tehdy závratných 6 992 000 korun.

Délka lodi byla 47 metrů a šířka 6 metrů. Výtlak byl 214 tun a maximální ponor 1,2 metru.  Výkon dvou parních turbín s naftovým topením byl 2100 koní. Zásoba nafty byla 28 tun, což monitoru vystačilo na 23 hodin plavby plným výkonem. Předpokládaná maximální rychlost měla být 18 uzlů (33 kilometrů v hodině). Hlavní výzbroj lodi tvořily čtyři kanony ráže 66 milimetrů L/35 Škoda vz. 30 umístěné ve dvou věžích na přídi a zádi. Doplňovaly je dvě menší pancéřové věžičky každá s dvěma kulomety ráže 7,62 vz. 24. President Masaryk nesl i deset min. Věže měly pancíř o síle 10 milimetrů. Pancéřování paluby a boků pak bylo 5 milimetrů. Posádku tvořilo 41 mužů.

President Masaryk byl spuštěn na vodu již v roce 1930, ale vojáci nebyli s lodí spokojeni. Jeho maximální rychlost byla pouhých 13,8 uzlů (25,5 kilometru v hodině) a velmi špatně se ovládal. Loď tedy putovala znovu do doků, kde ji čekaly rozsáhlé úpravy. Nejviditelnější bylo nahrazení jednoho komínu dvěma. Byly však i posíleny turbíny a ty měly nyní výkon 2300 koní. Výměny se dočkaly i šrouby. Rychlost lodi se zvýšila na 16,7 uzle (31 kilometrů) a značně se zlepšily i nautické vlastnosti československého monitoru. Upraven byl také stěžen, který sloužil jako anténa rádia. Až 8. srpna 1932 armáda konečně mohla hlídkovou loď President Masaryk převzít. Domovským přístavem plavidla se stala Bratislava.

Pod československou vlajkou President Masaryk sloužil sedm let. Po mnichovském diktátu a vídeňské arbitráži však Československo přišlo o většinu hranic na Dunaji ve prospěch Maďarska. Monitor tak zůstal stát bez využití na kotvách v Bratislavě. Po vyhlášení Slovenského štátu se nová slovenská vláda dohodla s nacistickým Německem a loď mu 18. dubna 1939 předala. Němci Presidenta Masaryka odtáhli do Lince, přejmenovali na Bechelaren a zařadili do své dunajské flotily.

Bechelaren se zúčastnil německého tažení na Balkáně v roce 1941 a na Dunaji sloužil jako hlídková loď a prodělal mnoho bojů s partyzány v okupovaném Srbsku. Roku 1943 se vrátil do Lince, kde se podrobil rozsáhle modernizaci. Trup byl prodloužen o 30 centimetrů. Byly odstraněny parní turbíny a místo nich byly instalovány dva motory MAN o výkonu 1800 koní. Motory měly výfuky na boku lodi, a tak byly odstraněny i komíny. Bylo zdvojeno i kormidlo. Podstatně byla posílena protiletecká obrana, kdy byl instalován čtyřhlavňový protiletadlový komplet ráže 20 milimetrů, a na záď protiletadlový kanón 3,7 milimetru.

Poté se Bechelaren vrátil ke své službě na Dunaji. V dubnu 1944 byl však při krytí konvoje poškozen sovětským bombardováním a musel se vrátit do doků. V prosinci téhož roku poskytoval podporu německým vojskům v oblasti Budapešti a Visegrádu. Ještě v lednu 1945 se musela loď podrobit jedné úpravě. Pro kanóny ráže 66 milimetrů došla munice, a tak byly věže odstraněny a místo nich přišly kanóny ráže 88 milimetrů, určené původně pro ponorky chráněné jen jednoduchým štítem. V dubnu provedl Bechelaren poslední operaci, výpad proti sovětským dělovým člunům u Melku. Dva se podařilo potopit.

Dne 11. května 1945 se v Linci posádka Bechelaren vzdala Američanům. Ti odtáhli loď v roce 1946 do Bavorska, kde ji odzbrojili a roku 1947 ji vrátili Československu. Přestože byla loď plavbyschopná a existovaly plány na její ozbrojení, k jejímu zařazení do služeb československé armády již nedošlo. V roce 1956 byla loď úplně odstrojena předána do Komárna kde sloužila jako ponton a plavoucí sklad. V roce 1978 ji svazáčtí aktivisté rozřezali a prodali do šrotu. Tak neslavně skončila naše největší válečná loď, která parametry a výzbrojí byla více než zdatným konkurentem i těch největších lodí sousedních států.   

Loading...

1 komentář (Poslední 15.06. 19:22) Napište svůj názor

reklama