Komentář: Krize všude okolo. A nenáviděné Německo jako ostrůvek stability

Aktuální politická krize na Slovensku vzbuzuje úvahy o stavu celého středoevropského prostoru, kterého jsme nedílnou součástí. Při pohledu na aktuální politickou situaci v tomto regionu nastává důvod k obavám. A jediné relativně stabilní zemi, Německu, se v Česku nedostává zrovna příznivého hodnocení. Měli bychom mít strach?

Slovenská politička a herečka Magda Vašáryová v souvislosti s krizí na Slovensku (kvůli vraždě novináře Jána Kuciaka) v jednom z rozhovorů poznamenala, že se obává o vývoj v regionu. V okolních zemích totiž rostou autoritativní tendence a na Ukrajině zuří válka. Slovenská krize eskalovala tuto neděli, kdy prezident Andrej Kiska vyzval vládu premiéra Roberta Fica k významným změnám vládního kabinetu. Pokud by ke změnám nedošlo, doporučuje předčasné volby. Vůči tomu se premiér Fico velmi tvrdě ohradil a nařknul prezidenta z otevřené podpory opozice. Fico naznačil, že předčasné volby by mohly být jakýmsi převratem.

Detailnější pohled na politickou mapu středoevropského prostoru ukazuje, že Slovensko není jedinou zemí, která má problémy. U nás máme již několikátý měsíc vládu bez důvěry, navíc s premiérem, který čelí závažným obviněním. Do vedoucích pozic státního aparátu se dostávají lidé s pochybnou minulostí a hrozí, že podílem na vládě se budou chlubit komunisté nebo radikální hnutí Tomio Okamury SPD.

V Rakousku lidovci uzavřeli koalici se Svobodnými. To je subjekt, jež velmi hlasitě kritizuje Evropskou unii a zrušil by sankce, které EU uvalila na Rusko kvůli anexi ukrajinského Krymu. A právě Ukrajina je okrajovou zemí regionu, kde stále zuří válečný konflikt na východě země. Šéf Svobodných nahlas říká, že rakouská veřejnoprávní televize šíří lži. Podobnost s Okamurou a Babišem u nás je čistě náhodná.

V Maďarsku drží pevně otěže vlády Viktor Orbán, který vede zemi již několik let do sporu s EU a západními státy. Orbán vystupuje na venek jako jasný odpůrce přijímání migrantů, známý je také zákon „Stop Sorosovi“. Maďarsko se postavilo za dalšího středoevropského hráče, Polsko. To pomalu směřuje k autoritativní vládě Práva a spravedlnosti, kde za nitky tahá „premiér bez portfeje“ Jaroslaw Kaczyński. Maďarsko nedávno schválilo rezoluci, v níž vyjádřilo podporu Polsku ve sporu s Evropskou komisí ohledně kritizované reformy soudního systému. Pošlapaná nezávislost soudní moci není jedinou skvrnou polské demokracii. Vládní strana se také snaží ovládnout veřejnoprávní média v zemi. Do čela televize dosadila politika Jaceka Kurskiho, který mimo jiné rozhodl o vytvoření speciálního týmu, jež má o Polsku šířit pozitivní obraz.

Jedinou zemí, která je relativně stabilní, je po dlouhém vyjednávání o vládě Německo. Ekonomický tahoun, na kterém je bytostně závislá také ekonomika Česka, bude i nadále pod správou kancléřky Angely Merkelové. Konsenzuální charakter německé politiky se stal světlou výjimkou středoevropského prostoru. Velká část Čechů ale právě vůči Německu zastává negativní postoj. Například podle průzkumu CVVM z prosince loňského roku je Německu nakloněno nejnižší procento respondentů ve srovnání se zbylými sousedními zeměmi. Možná to svědčí o zcela odlišné politické kultuře, ale také národní mentalitě. Je otázkou, zda jsou na místě nějaké obavy. Historická paralela se tu nabízí. Ve třicátých letech minulého století, kdy bylo Československo ostrůvkem demokracie, vládli autoritáři v Polsku, Maďarsku, Rakousku i Německu. Tehdy to dobře nedopadlo. Dnes je ale zcela jiná geopolitická situace celé Evropy. Doufejme, že příklon k populismu a v některých případech autoritativnímu směřování bude pouze dočasným trendem.

Témata:  komentář,  Slovensko,  Maďarsko,  Německo,  Polsko,  Magda Vášáryová,  Andrej Babiš,  Jaroslaw Kaczyński,  Angela Merkelová,  Andrej Kiska