reklama

Madagaskar před válkou patřil do francouzské koloniální říše. Po pádu Francie většina francouzských zámořských území zůstala věrná kolaborantskému režimu ve Vichy. Spojenci respektovali status quo a o ovládnutí většiny těchto území se pokoušeli pouze Svobodní Francouzi pod velením Charlese de Gaulle. Vše se změnilo se vstupem Japonska do války. To vzalo pod „ochranu“ Francouzskou Indočínu, a z ní vedlo útoky proti Britům. Pokud by ovládli Japonci odvážnou akcí i Madagaskar, mohli zcela ovládnout Indický oceán, odříznout námořní cestu kolem Afriky do Indie a ohrozit tak „Perlu impéria“.

Spojenci chtěli takovému děsivému scénáři předejít, a proto 5. května 1942 spustili operaci Stream Line Jane, která měla za cíl obsadit Madagaskar dříve, než tak udělají Japonci. Jak se ukázalo po válce, Japonci takovou riskantní operaci v plánu neměli. Až příliš by natáhla jejich zásobovací trasy a výsledek by byl až příliš pochybný. Na druhou stranu spojenecké lodě v oblasti byli pro ně lákavým cílem. Když o pomoc s obranou požádalo Vichy a německá Kriegsmarine, Japonci jim rádi vyhověli.

V Malajsii se nacházela 1. ponorková divize 8. námořní flotily pod velením viceadmirála Išizaki Nobora. Ta okamžitě k Madagaskaru poslala ponorky I-10, I-16, I-18, I-20, a I-30. Jejich operační zónou měl být prostor kolem Jižní Afriky, Mosambického kanálu a kolem největšího a nejrušnějšího přístavu Diego Suarez (dnes Antsiranana). Jednalo se o velké oceánské ponorky s akčním rádiem 26 000 kilometrů, výtlakem kolem 3000 tun a maximální rychlostí na hladině 26 uzlů (44 kilometrů). I-30 měla na palubě průzkumné letadlo Jokosuka E14Y. I-16, I-18 a I-20 trpasličí ponorky   typu A. Podporu zajištovaly dvě zásobovací lodi Aikoku Maru a Hokoku Maru.

Jako první cíl si Japonci vybrali Durban v Jižní Africe. V rejdě přístavu se nacházelo přes 40 lodí. Obranu však byla silná, a tak se nakonec Japonci otočili k Madagaskaru. I-30 vyslala 30. května 1942 nad Diego Suarez průzkumný letoun. Ten našel v přístavu prakticky bez ochrany tučnou kořist. V přístavu byly dvě korvety, dva torpédoborce, nemocniční loď, loď pro dopravu vojáků, muniční loď, obchodní loď, tanker British Loyalty a nejlákavější cíl – bitevní loď HMS Ramillies.

Obr s osmi děly ráže 381 milimetrů, rychlostí 22 uzlů (39,8 kilometry v hodině), 189 metry a výtlakem 31 160 tun byl pro Japonce cíl, který je nenechal chladným. Druhý den se k přístavu na 22 kilometrů přiblížily I-16, I-18 a I-20, které měly vypustit miniponorky typu A. Miniponorka z I-18 však měla porucha a proti Diego Suarez vypluly jen stroje z I-16 a I-20.

Miniponorky typu A měly posádku dvou mužů. Na délku měla 23,9 metrů a výtlak byl 48 tun. Maximální rychlost na hladině byla 23 uzlů (43 kilometrů v hodině) a pod hladinou 19 uzlů (36 kilometrů v hodině). Byla poháněna elektromotory a maximální dosah byl 190 kilometrů. Výzbroj tvořila dvě torpéda ráže 450 milimetrů. Tyto nebezpečné zbraně byly poprvé použity proti Pearl Harboru. Díky své malé velikost se dostaly snadno do přístavů, a dokázaly v nich napáchat velké škody.

Do rejdy Diego Suarez pronikla pouze ponorka z I-20 s posádkou poručík Saburo Akieda a námořník 1. třídy Masami Takemoto. Miniponorka I-16 se cestou ztratila i s posádkou. Japonci Brity našli naprosto nepřipravené podobně jako Američany v Pearl Harboru. Akieda si mohl vybírat cíle dle vlastní chuti. V 20:25 30. května 1942 otřásl bitevní lodí HMS Ramillies obrovský výbuch. Ten vyrval pod věží A do trupu lodi díru 10x 10 metrů. Věž byla vyřazena z boje, do lodi pronikla voda a byla zničena elektrická síť na celé lodi. Teprve tehdy se vzpamatovala obrana přístavu a korvety začala shazovat hlubinné nálože.

To se však již miniponorka přesunula k druhému cíli. Tanker British Loyalty dostal plný zásah a potopil se. Spojenci byli tak zmatení, že místo hledání nepřátelských ponorek začali bombardovat francouzská vichistická letiště. Miniponorka však byla během útoku poškozena také a posádka s ní najela na mělčinu nedaleko přístavů. Ponorkáři se podle plánu měli s I-20 sejít na pláži na mysu Amber zhruba 75 kilometrů vzdáleném od přístavu Diego Suarez.

Akieda a Takemoto se setkali s domorodci a koupili od nich nějaké potraviny. O tom se však dozvěděli Britové, a uspořádali na Japonce hon. Dne 2. června 1942 je obklíčili členové britské námořní pěchoty. Japonci byli vyzbrojeni jen pistolemi Nambu a krátkým mečem. Raději, než aby se vzdali, provedli dva japonští námořníci sebevražedný útok. Při něm jednoho Brita zabili a jednoho zranili, než byli samotni Brity zabiti. I-20 čekala na své námořníky marně.

 V polovině června se japonská ponorková divize začala vracet do Penangu. Pouze I-30, která se vydala do Němci okupované Evropy se vrátila až 2. srpna 1942. Operace Japonců u pobřeží Afriky byly extrémně úspěšné. Podařilo se jim potopit celkem 25 lodí o celkovém výtlaku 120 000 tun. Bitevní loď HMS Ramillies čekalo půl roku v doku v Durbanu.  Krom dvou miniponorek při útoku na Diego Suarez neměli žádné ztráty.

I přes velké ztráty, které Spojencům u břehů Afriky a na Madagaskaru Japonci způsobili, rozhodně se nejednalo o tak zásadní a strategické vítězství, jakým byl přepad Pearl Harbor. Japonci sice způsobili námořní dopravě Spojenců velké ztráty, způsobili řadu zmatků a donutili spojenecké štáby k přesunu do oblasti řadu námořních sil. Na druhou stranu se již začala projevovat značná spojenecká materiální převaha a nebylo to pro nijak namáhavé. Japonci již nikdy tak velkou ponorkovou operaci nezopakovali.

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama