reklama

Američtí pozorovatelé z Francie hlásili neuvěřitelný postup Wehrmachtu během Blitzkriegu. Tomu se chtěli Američané bránit i pomocí těžkého tanku, který měl stroje nacistů o hlavu překonat. Původně se předpokládalo, že nový stroj bude vícevěžový, jako sovětské monstrum T-35. Nakonec však padla volba na klasické řešení stroje. V říjnu 1940 vydal výzbrojní úřad Ordnance Corps první požadavky a v prosinci 1941, krátce po Pearl Harbor byl dodán první prototyp.

M6 měřil 8,8 metru, široký byl 3,12 metru a vysoký 2,99 metru. Váha dosahovala úctyhodných 57,5 tuny. Pancíř byl na rok 1940 více než dostačující. Čelo stroje mělo 76 milimetrů, boky 64 milimetrů, věž 76 milimetrů a 25 milimetrů mělo dno korby. První prototypy měly ještě nýtovanou konstrukci. Sériové stroje pak byly již svařované.

M6 byl vybaven motorem Wright R-1820 G-200 s výkonem 825 koní. Původně měl být stroj benzínoelektrický pohonem tedy motor by poháněl generátor a ten dodával energii elektromotoru, který by teprve byl srdcem stroje. Tato verze byla označena jako T6A1. Systém firmy General Electric byl však nespolehlivý, a nakonec byl zvolen klasický pohon, který se označoval jako verze T6A2. Rychlost M6 byla maximálně 35 kilometrů v hodině. Dojezd s plnými nádržemi, které pojmuly 1810 litrů benzínu byl pouhých 180 kilometrů.  

Vzhledem k mohutnosti stroje a jeho výzbroji byla posádka šestičlenná. Skládala se z velitele, střelce, nabíječe, pomocného nabíječe, který podával do věže munici z trupu, řidiče a pomocného řidiče/radisty. Hlavní zbraní tanku byl kanón T2 ráže 76,2 milimetru se zásobou 45 nábojů. Nalevo od něj byl ve věži lafetován kanón M5E1 37 milimetrů. Pro něj byla vezena zásoba 220 kusů munice.  V trupu byly dva kulomety Browning M2 ráže 12,7 milimetrů, které ovládal řidič. Zásoba nábojů pro ně byla 6900 kusů. V bocích trupu byly ještě dva kulomety M1919 ráže 7,62 milimetru. Jeden byl namontován i na velitelské věžičce. Z toho mohla být vedena palba na nízko letící letadla. Zásoba pro tuto trojici zbraní činila 5500 nábojů.

První sériový stroj byl připraven k testům v květnu 1942. Ty pro těžký stroj nedopadly dobře. Vedle problému s benzínoelektrickým pohonem se přidaly i poruchy elektrického otáčení věže a hydrauliky. Tank byl neohrabaný a pomalý. I přesto tank dostal zelenou a přišla první objednávka na 115 kusů testovací série. Stejný počet měly dostat i Britové. Armáda počítala, že průmysl vyrobí 250 kusů M6 měsíčně a do výzbroje se nakonec dostane 5000 strojů.

Vše bylo nakonec jinak. U M6 se nepodařili odstranit jeh nedostatky. Když byl roku 1943 v Africe ukořistěn první německý Tiger, ukázalo se, že M6 je vedle něj překonaná konstrukce se slabou zbraní a slabým pancéřováním. Tank byl také těžko přepravitelný přes oceán. Místo jednoho M6 mohly být do Evropy poslány dva tanky M4 Sherman, které se hlavní výzbrojí M6 vyrovnaly. Konstruktéři se ještě roku 1944 pokusily zachránit projekt verzí M6A2E1 s novou věží s 90 milimetrovým kanónem. Bylo však již pozdě. Dne 14.prosince 1944 byl tank M6 prohlášen Pentagonem za zastaralý.

Nakonec bylo vyrobeno pouhých 40 tanků M6, které nikdy neopustily USA. Do bojů se sice stroje nikdy nezapojily, ale mohutné fotogenické obry milovali spojenečtí propagandisté. Ti pojmenovali M6 jako Dreadnought a jejich fotografiemi z „boje“ zásobovaly spojenecký tisk. Roku 1945 všechny M6, krom jednoho, který se zachoval dodnes jako exponát tankového muzea v Aberdeenu v Marylandu, vyřazeny a skončily v hutích. M6 byl neúspěšný projekt, přesto má v tankové historii svoje místo. Američtí konstruktéři si na něm vyzkoušeli technologie a konstrukční prvky, které později využili na modernějších strojích.     

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama