reklama

Jeho příběh se začal psát již v roce 1958, kdy tehdejší sovětská armáda zavedla do výzbroje tažený minomet M-240 přičemž číslo značilo ráži. Minomet byl schopen ničit i silně opevněné cíle ale problém byl s jeho dopravou. Zbraň vážila 4150 kilogramů, její délka byla 6350 milimetru, jeden náboj vážil 134 kilogramů a k jeho obsluze bylo potřeba 11 mužů. Kadence byl jeden výstřel v minutě. Připrav k palbě trvala 25 minut. Celkem jich bylo vyrobeno kolem 300. Vzhledem k tomu, že musel být minomet tažen za těžkým vozidlem značně to znesnadňovalo jeho průchodivost terénem.

img-responsive

2S4 Tulpan | foto: Wikimedia Commons

V polovině 60. let bylo proto rozhodnuto vyvinout samohybnou verzi minometu. Prototyp byl hotov v roce 1969 a v roce 1972 byla schválena sériová výroba. Celkem systém váží 27,5 tuny. Motor o výkony 520 koní stroji dává rychlost až 62,5 kilometru v hodině a dojezd 500 kilometrů. Z minometu se samozřejmě nedá střílet za pochodu.

Příprava minometu k palbě zabere pouhých 2,5 minuty, což je od tažení verze značný rozdíl. K obsluze je potřeba jen pět mužů, protože nabíjení je zmechanizováno. Po každém výstřelu je hlaveň přesunuta do vodorovné polohy a je do ní zasunut nový náboj. Pro ochranu posádky je stroj vybaven kulometem PKT 7,62 milimetru s 1500 náboji.

K minometu jsou k dispozici dva druhy minuce: záhladní, která váží 134 kilogramu a má dostřel až 9500 metrů, a raketová vážící 238 metrů a dostřelem 18 kilometrů. Minimální dostřel je 800 metrů. Zásoba munice je 20 kusů základní a 10 kusů raketové munice na vozidlo. Pro oba typy munice byla vyvinuta celá řada hlavic od základní tříštivo-trhavé obsahující 21 kilogramů trhaviny přes hlavici proti opevněným cílům až po chemickou a nukleární hlavici. Odpal zbraně musí posádka provádět z bezpečné vzdálenosti.

Výroba probíhala mezi léty 1972 a 1988 a celkem dala 588 kusů. Poprvé byly Tulipány operačně nasazeny během války v Afghánistánu. Byly pro ně vyvinuta přesně laserem naváděná munice, což spojeno se sílou hlavice, která dokázala několika výstřely ničit celé povstalecké kišlaky. V boji se objevily i v Čečensku. Podle nepotvrzených informací se Tupany zapojily i do bojů v Sýrii a na Donbase. Ve výzbroji měl Tulipány i Irák a Libye.

Není bez zajímavosti, že osm Tulipánů vlastnila i Československá lidová armáda. Stroje byly dodány v roce 1984 a tvořily 17. dělostřelecký oddíl velké mohutnosti sídlící v kasárnách v Žamberku. Po rozdělení republiky obrovské minomety připadly České republice. Naše armáda však pro Tulipány neměla využití, a tak v rámci odzbrojovacích smluv putovaly do hutí. Jednalo se zbraň s vůbec největší ráží, která kdy byla zavedena do výzbroje naší armády. 

Po rozpadu Sovětského svazu se Tulipány objevily ve výzbroji všech nástupnických armád. Dnes však Tulipán zůstává již jen ve výzbroji ruské a kazašské armády. Ruská armáda má celkem 420 strojů přičemž 40 z nich je v záloze a 10 slouží k výcviku. O tom, že ruská armáda se stroji stále počítá, svědčí to, že Tulipány jsou průběžně doplňovány moderním spojovacím zařízením a zaměřováním. I přes svoje značné stáří se stále jedná o velmi účinný systém, který nemá na světě obdoby.  

Loading...

2 komentáře (Poslední 02.07. 16:01) Napište svůj názor

reklama