reklama

"Nenazval bych to válkou o boršč, ale je tomu opravdu tak," řekl agentuře AFP třiatřicetiletý Klopotenko, který absolvoval francouzskou kulinářskou školu Le Cordon Bleu, ve své restauraci s ukrajinskou kuchyní v centru Kyjeva.

V říjnu přinesl kastrol s borščem na zasedání ministerstva kultury, aby je přesvědčil o tom, že je potřeba navrhnout tento pokrm na seznam nehmotného světového dědictví UNESCO, kde je již francouzská gastronomie, neapolská pizza či gruzínské víno.

Ministerstvo svolilo a oznámilo, že návrh Ukrajiny předloží UNESCO, jež ukončí přijímání nových kandidatur v březnu příštího roku. To ťalo do živého Rusko, jehož vztahy s Kyjevem jsou už sedm let velmi špatné.

"Boršč je národním pokrmem mnoha zemí, včetně Ruska, Běloruska, Polska, Rumunska, Moldavska a Litvy," napsal na Twitteru ruský velvyslanec ve Spojených státech.

Ruská vláda krátce poté na svém oficiálním twitterovém účtu označila boršč za "jeden z nejslavnějších a nejvýše hodnocených ruských pokrmů".

Podle Ukrajinců se o jídle s tímto názvem poprvé v roce 1548 zmiňuje ve svém deníku jeden evropský cestovatel, který si ho koupil na kyjevském tržišti. A jak tvrdí Kyjev, tato polévka dorazila do Ruska až mnohem později, prostřednictvím ukrajinských osadníků.

Ukrajina, kde značná část populace mluví rusky, bývala součástí ruské říše a pak Sovětského svazu. Dokonce i po pádu SSSR v roce 1991 zůstala hodně pod politickým, ale i kulturních vlivem svého mocného souseda.

Avšak ruská anexe ukrajinského poloostrova Krymu v roce 2014 a válka na východě země s proruskými separatisty podporovanými Kremlem změnily situaci a na Ukrajině zaznamenal vzestup patriotismus a touha po národní identitě.

Po staletích ruské nadvlády "chybí našemu národu identita. Nemáme nic, co by bylo čistě naše, vzali nám všechno", soudí Klopotenko. "Když jsem začal studovat kuchyni na Ukrajině, uvědomil jsem si, že ukrajinská kuchyně neexistuje. Všechno je sovětské. SSSR Ukrajinu spolknul, přežvýkal a vyplivl. Nevíme, kdo jsme, ani co jsme," říká.

Ukrajinská etnoložka a historička Olena Ščerbanová se zlobí, když vidí, jak se tomuto pokrmu v zahraničí říká "ruská polévka" a že je spojován často s Ruskem.

"Máme rozdílné jazyky, kulturu i kuchyni," zdůrazňuje mladá žena oblečená do národního kroje v malém muzeu boršče, které bylo otevřeno v Opičnii v centrální Ukrajině. Předtím sedm let pořádala festival boršče. "Boršč je druhé jídlo, které jsem jedla hned po mateřském mléku," ujišťuje Ščerbanová.

Na rozdíl od Francouzů nebo Italů, kteří se svou kuchyní chlubí, znají Ukrajinci špatně svou historii a chybí jim hrdost na jejich gastronomii, dodává etnoložka.

Podle Klopotenka je láska k boršči jednou z mála, které sdílejí všichni Ukrajinci, kteří jsou jinak rozděleni v mnoha otázkách, počínaje historií a konče geopolitikou.

"I když s někým nesouhlasím, jíme oba po návratu domů boršč. Boršč je to, co nás sjednocuje," vysvětluje.