Pěšky, vlakem nebo lodí. Proč migranti nemohou do Evropy letecky?

Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva mezi roky 2014 a 2018 více než 1,8 milión uprchlíků cestovalo do Evropy přes Středozemní moře. Více než 17 800 lidí při cestě zahynulo. Celkově od roku 2000 zemřelo na hranicích EU přibližně 30 000 uprchlíků, převážně utonutím.

Podle odhadů Europolu, evropské obdoby mezinárodní policejní organizace Interpol, uprchlíci utratí za cestu do Evropu v průměru kolem 3000-5000 eur (76 680 -127 800 korun). Cena letenky z marockého Marrákeše do Berlína je přitom stojí okolo 235 eur (6000 korun), z Káhiry do Berlína lze sehnat za přibližně stejnou cenu. Proč tedy migranti raději nevyužijí levné letenky a do Evropy si nezaletí?

Podle televizního kanálu TRT World je to kvůli nařízení EU. Podle směrnice Evropské unie 2001/51/ES leteckému i námořnímu přepravci hrozí sankční postih, pokud na svou palubu vezme osobu postrádající náležité dokumenty. Přepravce kromě zaplacení sankce za nelegální přepravu nese i veškeré náklady (včetně jeho ubytování či vazebního zadržení) za danou osobu, dokud nebude vrácen zpět. 

Nizozemský právník a výzkumník specializující se na právní aspekty migrace Theodore Baird upozorňuje, že evropští přepravci nemusí publikovat údaje o sankcích, nicméně Association of European Airlines má k dispozici údaje o pokutách. Např. v roce 2014 nejmenovaná letecká společnost střední velikosti musela zaplatit celkem 300 000 eur.

Vlády i letecké společnosti zdráhají uvést zveřejnit tyto informace z obavy z negativní publicity a protože nechtějí, aby veřejnost věděla o identitě osob, které byly leteckými společnostmi odmítnuty, tvrdí Baird.

Udělení sankcí velmi závisí na tom, jakou imigrační politiku daná země zastává. V zemích migrantům nakloněných, jako je Švédsko, jsou pokuty velmi nízké. Naopak v zemích s přísnější migrační politikou, jako je Velká Británie či Holandsko, jsou sankce pro přepravce uplatňovány mnohem častěji. Podle pokut pro přepravce lze tedy velmi dobře odhadnout měnící se politiku státu – např. zpřísňování migrační v dříve benevolentnějším Německu se odrazuje i na zvyšování sankcí a častějším pokutováním přepravců.

Tlak státu na letecké společnosti se projevuje v jednání leteckého personálu, který se pokouší minimalizovat riziko, že by byl odpovědný za sankce namířené proti jejich zaměstnavateli kvůli porušení nařízení EU ohledně nelegálních pasažérů. Podle kritiků jsou na letecké společnosti přeneseny povinnosti států, na které nemají kapacity, vybavení ani výcvik.

Uprchlíci nemohou využít leteckých služeb, aby se dostali do evropské země, kde by požádali o azyl, aniž by měli vízum. Evropské země většinou neudělují vízum osobám, které do země cestují za účelem vyhledání azylu. Ačkoliv lze dosáhnout Evropy bez víza v rámci komerčních letů, letecké společnosti jsou v tomto velmi obezřetné, protože pokud by daná osoba byla navrácena zpět, hrozí jim sankční náklady.

Podle mnohých odborníků sankce pro přepravce významně podrývají práva uprchlíků a též zvyšují rizikovost jejich cest. Sankce dle několika studií bývají v praktickém použití v rozporu s mezinárodním právem zaručujícím uprchlíkům právo na azyl.  

EU se pokouší situaci napravit uvedením humanitárního víza, které by umožnila žadatelům o azyl se o něj ucházet už v jejich domovské zemi. Vízum by tedy mohli získat snadněji v jejich domovině. Podle expertů se ale nedá očekávat, že by toto opatření příliš změnilo stávající praxi neboť stále budou muset dosáhnout daného zahraničního konzulátu a letiště, přísně sledovaných lokální policií, která jim může zamezit v jejich cestě.

Témata:  uprchlíci,  letectví a letadla,  migrace