Tragédie na Velkém cirku? Nejhorší sportovní katastrofa se odehrála před tisícovkami let

Circus Maximus, který se nachází mezi pahorky Aventinem a Palatinem, je nejstarším a největším veřejným prostranstvím v Římě. Podle legendy byl v 6. století př. n. l. postaven římskými králi, avšak svou specifickou podobu získal až v době vlády Julia Caesara. Kromě toho, že sloužil jako závodní dráha pro starověké koňské povozy, se každoročně stával dějištěm Ludi Romani, Římských her. Tyto hry obvykle trvaly 15 dní a v jejich průběhu se Římané mohli nechat rozptýlit různými závody a vojenskými procesími. 

K dalším akcím, jež se na tomto sportovišti odehrávaly, patřily lovy divokých zvířat, gladiátorské zápasy a veřejné popravy. Exotickou podívanou byl v 1. století př. n. l. souboj mezi skupinou barbarských gladiátorů a dvaceti slonů. 

Po požáru v roce 64 n. l. začala velkolepá přestavba prostranství Circus Maximus. Jeho kapacita se zvětšila na 250 000 diváků, pro které byla vybudována 30 m široká a 28 m vysoká tribuna. Sedadla pro spodní řady nechali římští stavitelé zhotovit z betonu a kamene, ostatní byla dřevěná. Vnější stěny sportoviště zdobilo podloubí, ve kterém se nacházely obchody pro návštěvníky.    

Scorpus vyhrál 2000 závodů

Závodní dráha měřila na délku 540 m a na šířku 80 m. Její součástí bylo dvanáct startovacích bran pro závodnické povozy. Středem dráhy vedla nazdobená překážka, což závodníky nutilo jezdit po předem vytyčené trase. Vozy se od sebe barevně odlišovaly a mohli je táhnout buď čtyři, šest, osm, nebo dvanáct koní. 

Vítězové závodů získávali nejenom značnou finanční odměnu, ale také popularitu. Ke slavným šampionům okruhu se řadí Pontius Epaphroditus, Pompeius Musclosus a Diocles. Snad nejslavnějším ze všech se ale s více než 2000 vítězstvími stal Scorpus.

Poslední známý závod povozů hostil Circus Maximus v roce 549 n. l., kdy v Římě vládl ostrogótský král Totila. Více než tisíc let pak toto sportoviště pustlo a ztrácelo se z povědomí Římanů. Až v roce 1587 nechal papež Sixtus V. vykopat a obnovit dva obelisky, jež se původně nacházely uprostřed závodní dráhy.

V 19. století na místě původní závodní dráhy vznikla průmyslová zóna. Ve 30. letech 20. století se italská vláda rozhodla namísto továren vybudovat park, který by připomínal původní podobu sportoviště. Obnova a vykopávky z roku 1930 a později z let 1978-1988 vedly k odhalení původních sedadel. Circus Maximus je opět využíván jako veřejný prostor a v současnosti slouží jako oblíbené místo pro konání hudebních koncertů.

Témata:  historie,  Římská říše